Propagátor a známý mládežnický trenér Karel Ševčík se zamýšlí nad stavem současného mládežnického ragby. Je zklamaný z klubů, které se nestarají o rozvoj svých trenérů a tím nenabízí mladým ragbistům kvalitní sport.
Karel Ševčík je bývalý přední český hráč, známý trenér a propagátor ragby. Je tvůrcem projektu Sport bez předsudků, který přivádí školáky ke sportu. Pochází z Vyškova, kde hrál a trénoval. Postupně rozvíjel ragby v Brně, Olomouci, Ostravě a nyní v Praze. Vede trenérsky a manažersky reprezentace U16-U18. Loni založil úspěšný projekt "Ragbyová akademie Yvese Perrota".
O projektu "Budoucnost 95:3"
Když loni Karel přebral tým ČR U18, prohrál v prvním utkání s Holandskem 95:3. To ho naštvalo a vymyslel projekt Budoucnost 95:3, aby se to už neopakovalo. Za posledních 11 měsíců věnoval pokusu o zlepšení téměř 100 dní. Tady je jeho komentář:
Máme za sebou jarní část sezóny a celkem 11 měsíců práce na projektu zkvalitnění našeho mládežnického ragby "Budoucnost 95:3" a proto je nutné naši činnost zhodnotit a prezentovat.
V rámci programu jsme absolvovali s mládežnickými výběry České republiky celkem 63 aktivních dní na hřišti a 23 dní strávených přípravou, věnovaných hráčům všech kategorií od 16 do 19 let věku.
Celou misi podporovala naše ragbyová unie v rámci svých sil a možností.
Cílem všech našich srazů bylo, aby všichni zúčastnění hráči pochopili a následně aplikovali ve hře současné herní prvky a metody.
Do našeho programu se měli možnost zapojit všichni mladí ragbisté České republiky, celkem jich bylo okolo 100.
Posléze jsme z těchto účastníků vybrali hráče s lepšími ragbyovými schopnostmi a výsledky v testech.
V rámci programu se, společně se sportovním úsekem svazu, upravily i způsoby soutěží pro kategorie kadetů a juniorů tak, aby byly pro naše mládežnické výběry přínosem.
Do programu se dostaly i méně preferované soutěže sedmiček olympijského cyklu a to v obdobích, které je pro ně nejvýhodnější.
Nastavili jsme tedy změny, ale nyní je nutné zrekapitulovat současný stav mládežnického ragby u nás a stanovit prognózu pro léta příští.
Musíme být k sobě tvrdí a nepřekrucovat jasná fakta, chceme - li se přiblížit v horizontu 4 let méně vyspělým evropským státům (Belgie, Nizozemí, Polsko, Německo).
Pokusím se rozdělit hodnocení do několika vzájemně se doplňujících bodů:
Mladých ragbistů je zoufale málo
Kadeti U17 (1997/8)
V obou ročnících nemáme dostatečný počet oddílů hrající kvalitní náročnou soutěž. Je to dáno velmi nízkým stavem počtu hráčů. Zde se pohybujeme mezi 50 až 60 hráči ze všech oddílů v ČR dohromady!
Z toho je patrné, že kvalitní hráči budou tvořit možná 10% z celku tedy maximálně 6 hráčů evropského srovnání v této kategorii. Celkový počet týmů této kategorie v ČR je 7 (3 Morava a 4 Čechy)!
Junioři U18 (1996)
Tito junioři nás zastupují na Mistrovství Evropy U18, centru pozornosti FIRA, podle kterého posuzuje výkonnost našeho ragby.
Zde máme počet hráčů pouhých 40–50! Tedy statisticky pouhých 5 hráčů evropského srovnání. Soutěž juniorů je obsazena 6- ti kluby!
Také je třeba poukázat na skutečnost, že v současnosti nevychováváme pro budoucnost herní kádry na daných pozicích, máme pouze hráče, jež hrají jednotlivé posty.
Současné ragby však vyžaduje, aby se se všemi posty individuálně a dlouhodobě pracovalo. Jen se podívejte, kolik máme typově a somaticky vhodných hráčů do první a druhé řady, kolik máme schopných spojek, kopáčů a především křídelních útočníků? Mám to dál rozvíjet?
Úroveň soutěží je nízká
Co si budeme nalhávat, herní kvalita našich pro vrcholný rozvoj našeho ragby nejdůležitějších kategorií je nízká.
K tomu je potřeba připomenout, že soutěže kadetů, jež probíhají v sobotu, by se neodehráli bez pomoci hráčů z kategorie do 15 let, tedy starších žáků. Soutěž juniorů, která se hraje vždy v neděli, by se nemohla odehrát bez pomoci hráčů z kadetů, kteří svá utkání hráli již v sobotu a staršího ročníku (letos 1995) tedy hráčů starších 18 let!!!.
Díky těmto hráčským rošádám, dochází k tomu, že v utkání proti sobě stojí hráč prvního ročníku v kadetech a hráč, kterému již bylo 19 let, rozdíl 3 let je stejný jako bychom schválili soutěže společných týmů od 12 do 15 let!
Zde musíme změnit přístup, protože popíráme samotný smysl pro Fair Play a duch ragby.
Možná namítnete, že zde mají hráči nižších kategorií právě ty zmiňované těžší utkání, ano možná mají, ale dlouhodobé nerovné srovnávání sil, hráče do budoucna spíše motivačně poškodí a zdravotně jim může velmi ublížit.
Nehledě na fakt, že v našich podmínkách se s věkem kvalita hry obecně příliš nezlepšuje, ale je dána kvalitou fyzicky vyspělých jednotlivců, tedy fakt, který se snažíme odstranit již v dětských utkáních kategorií do 13 let!
Rodičům vadí kvalita trenérů
Zde bych začal tím, že bych nechtěl být rodičem některého z dětí těchto mládežnických celků, protože od hráčů je požadováno z důvodů kvality hry mnoho, od trenérů nepožadujeme takřka nic.
Trenérské třídy, předepsané směrnicemi ČSRU pro tuto sezónu většina oddílů obchází tím, že na soupisku těchto kategorií napíší někoho s požadovanou licencí, nebo i trenéry bez jakékoliv licence.
Posléze se nemůžeme divit, jakou úroveň naše ragby posléze má. Možnosti vzdělávání jsou dehonestikovány, viz naše početní trenérská účast na kurzu FIRA – AER.
Opravdu, být rodičem tak tyto trenéry od svých synů velmi rychle odeženu, ale my spoléháme na skutečnost, že kluci už mají tento sport rádi a toto překousnou.
Rozvoj ragby nikým neřízený
Měli bychom začít rozlišovat dva druhy rozvoje, tím prvním bychom měli mít na mysli herní či sportovní a druhým by měl být zájem nově vzniklých oddílů či klubů mimo již stabilní ragbyovou obec.
Na herním a sportovním rozvoji by se měly podílet všechny již etablované oddíly a kluby bez vyjímky, ale v praxi víme, že tomu tak není a stále akceptujeme stav, který je! Kluby, které se na společném celku nijak nepodílejí, bychom měli buď od zdravějšího jádra razantně oddělit, nebo jim, účinně, v horizontu dvou let organizačně (sportovní a ekonomický plán) a technicky (trenérské a lektorské vedení) pomoct.
Ovšem je třeba si přiznat, že za současného stavu nejsme schopni udělat ani jedno z těchto řešení. Připomíná mi to balón, jež nemůže stoupat, protože má příliš mnoho vaků s pískem a nechce za žádnou cenu žádný upustit a místo zátěže z něho vystupují lidé, jež měli původně letět.
Podpora nově vzniklých klubů, centrálně ani individuálně není žádná, nelžeme si do kapsy. Tyto kluby mají v současnosti nadšení, hráče, často se sportovní erudicí, krátkodobou motivaci a především chuť, dál ragby rozvíjet. Co od nás potřebují? To stejné co ty již etablované, protože jen tak se budou moct vyvíjet.
Malá prognóza
Pokud tak, jako v letošní sezóně "centralizujeme" výchovu mladých hráčů pod jednotné a pravidelné vedení, můžeme dosáhnout výsledků až v roce 2016 (tedy ročníky narození 2000/ 2001).
Dříve toho nejsme schopni, pokud se to tak stane, půjde o krátkodobý úspěch, který není založen na dlouhodobé cílevědomé práci, ale na abnormalitě, tedy na velmi talentovaných hráčích přerůstající náš rámec sportovní přípravy.
Všechny kluby musí pochopit a následně spolupracovat na společném cíli, ne se pouze vozit. Musíme změnit pohled na naše soutěže, kde jednooký je nad slepými králem a neupínat se na krátkodobé úspěchy v podobě titulů mistra republiky v konkurenci 4 až maximálně 7 mužstev!
Zaměřme se na vlastní vzdělávání a společnou cestu pro celé naše České ragby, i když ta cesta je nyní hodně nepříjemná a pozor oklikou se jít, již nedá!
Že to jde se můžeme přesvědčit v Německu, Belgii, Nizozemsku, Polsku……
RAGBY CZ a Karel Ševčík