V pondělí, 9.6.2014 ČSRU odvolala s okamžitou platností z funkce anglického trenéra českého výběru U20 Andrewa Chutera. Důvodem byla trenérova kritika zabezpečení a kvality přípravy týmu, který měl na starosti. ČSRU má dlouhodobý problém s udržením kvalitních trenérů, poptali jsme vyjádření obou stran.
Vyjádření ČSRU
ČSRU na výzvu do pátku 13.6. 15:00 zatím nereagovala.
Vyjádření Andrewa Chutera (9.6.2014)
Bohužel jsem byl dnes zbaven funkce hlavního trenéra české rubgyové reprezentace do dvaceti let. Na celé této záležitosti mě nejvíce mrzí to, že tímto nečekaným rozhodnutím budou zklamáni nejen hráči U20, ale i ostatní lidé z českého rugby, kteří za mnou vždy stáli a podporovali mě. Nejsem jsi vědom, že bych se dopustil čehokoliv, co vedlo k mému odvolání. Stal jsem se bez příčiny pouze obětním beránkem zákulisních intrik českého ragby. Nebylo pro mě lehké přecházet z profesionálních podmínek, na které jsem zvyklý v Anglii, do českého ametérského systému, který bych svýmy slovy stručně nazval "cirkus". Po celou dobu deseti let, co pravidelně navštěvuji Českou republiku, jsem se cítil jako oddaný pomocník při zlepšování úrovně českého ragby, které mi nebylo nikdy lhostejné. Velice vyčerpávající pro mě, jako pro člověka, který nabízel pomoc bylo nesmyslné politikaření, závistivost, egoismus, arogance a nikam nevedoucí intriky lidí, kteří mají české ragby vést ke zlepšení a úspěchům na všech úrovních. Já a můj asistent Tomáš Ripcsik jsme po jmenování do funkce realizačního týmu U20 prosazovali změny, které by vedly k celkovému zlepšení hráčů U20. Bohužel, mi bylo sděleno jedním z činovníků české rugbyové unie, jmenovitě Antonínem Brabcem, že U20 nejsou pro české ragby důležité a tím pádem nemají žádnou prioritu. Jedním z mnoha příkladů jak se ČSRU staví k U20 bych uvedl ten poslední. Na čtvrteční zápas U20 proti Crawshays byli pozvání i hráči z Moravy, pro které i přes naše nustálá naléhání nebyla zajištěná strava a ubytování bylo zařízeno až na poslední chvíli. Naproti tomu sobotní zápas českého A-Týmu proti stejnejnému týmu z Walesu skončil závěrečným banketem pro všechny činovníky, kteří se účastnili této akce. Můj názor vychází vychází z přesvěvdčení, že reprezentační hráči si zaslouží mnohem lepší zacházení jak na hřišti, tak i mimo něj. Z mých zkušeností s trenéry kteří pracují s mládeží jsem nabyl přesvědčení, že tito lidé k tomuto nemají žádnou kompetenci. Těmto lidem chybí především trenérské znalosti a zkušenosti, čímž vytváří negativní, poraženeckou atmosféru. Typickým příkladem tohoto jsou trenéři Daniel Beneš a Michal Ouředník s nimiž jsem měl možnost spolupracovat a tudíž vím, o čem mluvím. Oba jsou velice úspěšní v kopírování tréninkových jednotek, ale podstatě hry vlastně vlastně vůbec nerozumí. Pro takový typ trenérů máme v Anglii přirovnání, "YouTube coach". V době, kdy jsem byl spoluzodpovědný za týmy U18 a U20 jsme měli procentuelní úspěšnost vyhraných zápasů přesně 50%. Za svojí osobu musím zdůraznit, že rád vyhrávám a tudíž mě padesáti procentní úspěšnost neuspokojuje. Po loňské zkušenosti, kdy jsem spolupracoval s trenéry Danielem Benešem a Michalem Ouředníkem, jsem toto již rázně pro tento rok odmítl, jelikož nemíním pracovat s lidmi, které rozbrečí jeden vyhraný zápas. Celosvětově uznávanou metodou pro posuzováni trenérů je počet jejich vyhraných zápasů, a přesto, že Daniel Beneš má na svém kontě za již uplynulou sezónu pouze jeden vyhraný zápas, nejneže zůstává nadále trenérem pro mládež, ale byla mu nabídnuta i pozice asistenta trenéra národního týmu mužů, což by nikde jinde na světě možné nebylo. Nabyl jsem stoprocentního přesvědčení, že za mým odvoláním stojí můj odmítavý postoj s těmito dvěma spolupracovat. Dalším důvodem mého odvolání je má spolupráce s ragbyovou akademií Yvese Perrota. Pro mě z nepochopitelných důvodů nastal problém mezi Antonínem Brabcem a lidmi z akademie Yvese Perrota. V mých očích, akreditovaného trenéra RFU, je tato akademie jednou z mála velice prospěšných věcí v českém ragby. Podstatou akademie je svobodné rozhodnutí zúčastnit se a v případě, že se hráči a trenéři tohoto zúčastní, určitě nikdo z nich nelituje peněz na toto vynaložených, jelikož se jim za toto dostává velmi kvalitních vědomostí a přístupu, kterých je v českém ragby nedostatek. Profesionálové, jako Martin Kafka a Jan Macháček, odvádějí perfektní práci, ale ze strany činovníků českého ragby je jim jejich snažení neustále něčím mařeno. Další pro mě nepochopitelnou věcí je snaha ČSRU přerušit kontakt mládeže s kvalitními trenéry, osobnostmi a profesionály v akademii Yvese Perrota. Mnoho hráčů má potenciál prorazit na těch nejvyšších úrovních v Evropě, ale díky kvalitě trenérů a celkovému obrazu českého ragby nemohou svůj potenciál plně rozvinout. Toto je jeden z důvodů, proč za národní tým mužů nastupují i hráči, kteří nemají zažita základní pravidla, dovednosti a celkovou koncepci ragby. Závěrem bych uvést jeden příklad za všechny. V roce 2007 jsem se svým školním týmem U13 prohrál se stejně starým týmem Sparty 36:0. 6 let na to stejný tým porazil výběr ČR U18 o padesáti bodovým rozdílem. Jako trenér U13 mám každý rok na Dame Allan's School možnost výběru z padesáti chalpců, z nichž třetina sportu neholduje a tím pádem se do ragby na plno nezapojí. Na tomto jsem chtěl ukázat za jak krátkou dobu lze u takto mladých hráčů rozvinout ragbyové dovednosti, a to jde vlastně jen o jeden z mnoha školních týmů, v jehož koncepci nejsou hráči té nejlepší úrovně. Tento článek není mým výlevem momentálního vzteku, či nenávisti, ale pouze stručným shrnutím mého desetiletého působení na české ragbyové scéně. Věřte mi, že v mém počínání bych kvůli mladým hráčům nadále velice rád pokračoval, ale ze strany činovníků ČSRU je mi toto do budoucna znemožněno. Přeji celému českému ragby aby se děj věcí změnil a došlo k vzestupu a navrácení se úrovně na kterou patří. Andy Chuter