Je veřejným tajemstvím, že český ragbyový svaz (ČSRU) prochází nejhorší finanční krizí od svého založení. Schodek přesahující půl milionu korun byl podle vyjádření funkcionářů způsoben snížením dotací od Sazky. Málokdo však vidí pozadí práce s financemi ČSRU, proto nabízím malý pohled do zákulisí, který se mi minulý rok během práce ve VV podařilo získat.
Malý příjem od sponzorů
Vymlouvání se na Sazku ze strany svazových funkcionářů je obvyklým úttěkem před zodpovědností. Skutečných příčin je, jako obvykle, více, tedy nejen výše dotací Sazka. Vedle příčin, které nelze snadno ovlivnit (jako právě dotace Sazky), leží hlavní vina za dluhy ve špatné práci vedení ČSRU.
"Druhotná příčina" nedostatku financí je evidentní. Sponzoři nemají o ragby zájem, protože tento sport je pro ně v současné podobě nezajímavý.
Prvotní příčinou je nedostatečná propagace sportu a fakt, že neexistuje koncepce, jak jej udělat pro sponzory přitažlivým. ČSRU proto není schopna vydělat na žádném utkání národního týmu, dokonce ani na finále Extraligy.
Rezervy v kontrole výdajů
Příjmy jsou tedy omezené, ale na straně výdajů vládne ještě větší chaos. Vedení svazu raději toleruje nepořádek, než by se staralo o efektivní využití prostředků.
Důvodem je, podle mého, vlastní prospěch několika funkcionářů. Aby zakryli svoje malé úlitby (třeba v případě E. Krütznera ve formě desetitisícových příspěvků na telefonování), zavírají oči před mnohem závažnějšími nedostatky.
Jen tak lze zdůvodnit, že v posledních pěti letech se na žádnou důležitou zakázku v rámci ČSRU nevyhlásilo výběrové řízení, ačkoliv je ročně utraceno kolem deseti milionů korun!
Další peníze utíkají v důsledku neplánovaných náhlých rozhodnutí. Dodnes nechápu, proč se za kravaty a medaile ročně utrácí ročně přes sto tisíc korun.
Peníze utíkají i špatnou daňovou politikou
A i přes dluhy, které ragbyový svaz má, loni odvedl státu na dani z příjmu kolem půl milionu korun, protože nejsou správně nastaveny vazby mezi sponzorskými penězi a jejich vztahem k zajištění jednotlivých potřeb ČSRU.
Tyto zásadní vazby měli definovat ekonomové. Předchozí hospodáři se tomuto tématu nevěnovali, ani účetní Erben ani podnikatel Brabec.
Současný ekonom Jiří Vinter nechal dojít situaci tak daleko, že nejenže vysoké dani nezabránil, ale navíc kvůli opožděnému rozpočtu musela být svolána mimořádná valná hromada.
Jak si přihrát domů procenta z milionového rozpočtu
Největší výdaje v rámci ČSRU jsou za cestování a ubytování. V normálně fungující společnosti by se na dodavatele těchto služeb vyhlašovalo pravidelné výběrové řízení.
Jeden manažer rozvoje si za přimhouření očí ostatních členů VV tento obchod ovládl natolik, že s dodavateli - firmami letenek, autobusů a ubytování - uzavřel jménem ČSRU nevýhodné výhradní smlouvy na veškeré zakázky, které dosahují milionů korun.
Aby exkluzivitu bez výběrového řízení ospravedlnil, tak nechává těmto firmám vracet nemalou část výdělku zpět ČSRU. I nepříliš bystrý čtenář pochopí nesmyslnost tohoto schematu: pokud má autobusová firma exkluzivitu a není vázána garancí ceny, tak si třeba 10% nad standardní cenu přihodí a těch 10% vrátí zpátku ČSRU. Ona si ale klidně může přihodit 20, 30 i 100% a stále se nic neděje.
Funkcionářova finta však spočívá v tom, že si z těchto vrácených peněz část ponechává jako odměnu za zprostředkování. Nad tím se pozastaví i nepříliš bystrý čtenář. Vedení svazu, sekretariát i dozorčí rada se tváří, že je vše v naprostém pořádku.
Aby toho nebylo málo, dostal se i do dalšího střetu zájmů, kdy ragbyový svaz jeho firmě zadal mnoho zakázek, také bez řádného výběrového řízení. Celkem za rok 2004 inkasoval on a jeho firma od svazu přes milion Kč.
Práce ČSRU se sponzory
Podobně bych se mohl rozepsat i o sytému práce se sponzory, který tento funkcionář také ovládl. Tady mi nevadilo, že za ně dostává odměnu. Vadilo mi trochu to, že mu prezident nepochopitelně podepsal až 35% výši odměny za zprostředkování. Takto vysoké odměny se dávají jen v případě finanční účasti nebo dalších garancí zprostředkovatele.
Mnohem více mi vadilo, a vadí dodnes, že ČSRU nemá dobrou koncepci práce se sponzory a na každé akci prodělává. Ztráta je dotována penězi od Sazky, IRB a jiných grantů, které jsou určeny na rozvoj.
Přitom stačilo se poučit: v roce 1999 vydělalo utkání národního týmu proti Penguins statisíce korun, další akce následovaly. Měly však společnou jednu věc, ČSRU je neorganizovala. Sám jsem se účastnil organizace většiny z nich a proto vím, jak je relativně snadné s dobrou koncepcí sponzory oslovit.
O utkání národního týmu s Waratahs se obecně ví a mluví, málokdo však ví, že ČSRU nebyla akci schopna zorganizovat (skončila by jistěě zase ztrátou) a přenechala ji na soukromých bedrech. Měla na starost jen přípravu našeho týmu, kterou do poslední chvíle ignorovala, a podle toho výsledek také dopadl.
Lepším příkladem byla utkání v červnu 2005, proti výběru hrabství Somerset a slavné Oxfordské Univerzitě. Prezident a funkcionář zjistili, že jim z toho asi nic nepoteče, tak se tvářili do poslední chvíle, že je vše v pořádku, ale měsíc před akcemi je "pro nedostatek financí" odvolali a hodili to na mě s tím, že tyto týmy stejně oficiálně nikdo nezval (což není pravda).
Chopili jsme se tedy s Markem Švířem celé organizace a vcelku snadno, i s amatérským zázemím, obě utkání zajistili včetně propagace, ubytování zúčastněných a následné PR.
ČSRU schází koncepce a dobré řízení
Výše popsané problémy společně poukazují na zásadní chyby v koncepčním řízení. Prezident není schopný vytyčit dlouhodobé cíle, proto neustále dokola řeší denní problémy. Navíc není schopen řídit ani přebujelý nevýkonný sekretariát, ani kontrolovat úniky financí směrem do soukromých kapes.
Proto se nedivím, že mimořádná valná hromada v létě navrhla vypsání předčasných voleb. Předpokládám, že tyto problémy nevidím takto jenom já, ale že zájem na jejich řešení mají i jiní. Doufám, že se dají dohromady a připraví převzetí unie i ve stavu, ve kterém se nachází. Velice bych se proto divil, kdyby si pan prezident nebo manažer rozvoje svoje pozice udrželi.
Jan Macháček