Rezignovali jsme na rozvoj ragby? Komentář Filipa Vacka

Vážení ragbisté a ragbistky, dovolte mi krátké vyjádření k proběhlé Valné hromadě ČSRU a popsání skutečností, které z ní vyplývají pro nás jako hráče, pro kluby a možná pro celé ragby v ČR.


Předně bych rád avizoval, že toto není kritika současného vedení unie, jež svou dobrovolnou činností dělá asi maximum v rámci svých možností a daných pravidel, stejně tak není mou snahou přilévat olej do ohně osobních animozit a ukazovat nejednotnost ČSRU.


Myslím si však, že je potřebné dát možnost těm, kteří nemají možnost dostat se k těmto informacím, aby věděli, co se v současné době v našem ragby děje.


Kluby přijaly a následně odmítly koncepci rozvoje


Zhruba před 4 lety se po výběrovém řízení ujal funkce sportovního ředitele Martin Kafka. Ten spojil své zvolení s koncepcí dlouhodobého rozvoje ragby v ČR navázaného na strategický plán pro ČSRU. V tomto plánu byly popsány konkrétní cíle, časové limity pro jejich splnění a v neposlední řadě i návazné směrnice, které měli směrovat kluby, unii, trenéry.


Martin Kafka byl na VH ČSRU zvolen a stejně tak byl schválen jeho koncept rozvoje, včetně doprovodných směrnic, byť byl v několika detailech upraven samotnou VH ČSRU. V tomto okamžiku se otevřely pro kluby 2 cesty.


Jedna, která vyžadovala více práce a, přiznejme si, byla někdy nad síly daného klubu a cesta druhá, která znamenala rezignaci na danou výzvu s heslem “Však ono to nějak dopadne.“ Je otázkou byla-li to volba dobrovolná, nebo prostě klub na dané podmínky, před něj postavené, nestačil personálně, organizačně, finančně.


Hlavním smyslem Strategického plánu bylo vyvíjet tlak na kluby, které se rozhodly dělat ragby na výkonnostní úrovni, tj. s cílem dosahovat nějakých sportovních výkonů, účastnit se soutěží v rámci ČSRU, vychovávat hráče pro reprezentaci.


Druhá skupina klubů, které takovéto ambice nemají, což je jejich svobodná volba, mohou fungovat v rámci ČSRU jako spolek hrající ragby pro zábavu a požitek ze hry samotné bez větších sportovních ambicí.


Jiná cesta než tato, dle mého názoru, neexistuje, protože bez ambice mít mládež, vzdělané trenéry a fungující kluby se naše ragby nikam neposune ani když naší reprezentaci bude trénovat sir Graham Henry.


V současné době např. kategorie juniorů činí pouze 60-80 aktivních hráčů! Z těch se vybírá reprezentace tj. cca 30 osob, tzn. každý 2-3 hráč je hráčem širšího výběru reprezentace!


Nelze se pak divit výsledkům našich mládežnických kategorií na mezinárodní scéně, kde i přes obrovskou, nijak nehrazenou snahu několika nadšenců, hrajeme ragby tak vzdálené vyspělým ragbyovým zemím.


Projekt domácích soutěží, který byl stěžejní směrnicí výše uvedeného plánovaného rozvoje ragby v ČR, nutil kluby v postupných krocích zaměřit se na rozvoj mládežnických kategorií, vzdělávat trenéry v klubu, aby měli potřebnou trenérskou kvalifikaci, vychovávat rozhodčí, ...


V rámci proběhlých VH od té doby byly udělány ústupky na nátlak klubů, kterým plán rozvoje přišel příliš ambiciózní a nesplnitelný. Pak nastal klid, neboť doba, kdy směrnice začne kontrolovat kluby a zároveň je postihovat se zdála vzdálená.


V soutěžním roce 2012/2013 již v rámci této směrnice byly nuceny kluby plnit první podmínky, které mohly být potrestány dle rozhodnutí VV. Dle informací od STK kluby formální podmínky splnily a jelo se dál. V současné době mělo podle směrnice dojít k dalšímu plnění podmínek ze strany klubů, které se rozhodly jít cestou výkonnostního sportu.


A tady nastal zádrhel, protože se měly tyto podmínky dotknout i extraligových klubů. Na nedávno proběhlé VH navrhl VV ČSRU bez jakékoliv analýzy přínosů a nevýhod zrušení celé směrnice, což většina klubů podpořila.


Respektuji demokratičnost tohoto rozhodnutí, to ale nemění moje zklamání z toho, že se kluby, potažmo VV, rozhodly jít cestou menšího odporu a nároků na sebe samé. Při diskuzi s mnohými činovníky na VH jsem zaslechl slov: „Mládež je důležitá, bez mládeže se nikam neposuneme.“


Ale zároveň obratem ruky titíž lidé zrušili dlouho známý soubor pravidel, který k tomu kluby pod pohrůžkou pokut a odečtu bodů nutil bez toho, že by byla tato směrnice nějak připomínkována nebo navržena alternativní varianta.


Výsledek? Kdo teď nic pár let nedělal, má klid - v tomto duchu může pokračovat dále. Je-li toto cesta k tomu, aby se naše ragby posunulo dál, nechám na samotných čtenářích tohoto komentáře.


Návrhy jak postupovat dále?


Oddělit v rámci ČSRU kluby výkonnostní a hobby.


Po výkonnostních požadovat plnění sportovních cílů, stejně tak je i v této snaze případně finančně podporovat.


Kluby bez sportovních ambicí zastřešovat a dělat jim nezbytný servis pro fungování v rámci ČSRU bez dalších podmínek, což sebou ale nese omezení účasti klubu ve vrcholných soutěžích pořádaných ČSRU.


Stejně tak určit dlouhodobý plán, který si kluby schválí a dají VV ČSRU jej realizovat a vymáhat, tzn. navýšení pravomocí VV, protože bez pravomocí není možné vyžadovat zodpovědnost.


Držím palce současnému vedení ČSRU a sportovnímu řediteli A. Brabcovi, aby takový projekt prosadilo a mohlo realizovat.


Doufejme, že se za pár let nedočkáme zase jeho zrušení, protože je to někomu nepohodlné.


Poznámka pro ilustraci


Gratuluji Pragovce k zisku titulu v seniorské kategorii, určitě si to parta hráčů kolem Pavla Syrového zasloužila. Smutnou druhou stranou mince je, že takto úspěšný klub má mládež (míním její počty) na úrovni druholigových týmů.

Filip Vacek Hráč, trenér RC Tatra Smíchov a bývalý sportovní ředitel ČSRU.