Než začnu, jsem si vědom toho, že mě někteří z Vás znají, ale ne všichni. Navštěvuji Českou republiku již 10 let, ať už s "mými" týmy z Newcastlu, nebo kvůli tréninkům různých klubových kategorií a úrovní, přednáškám Trenérské akademie a v posledním roce i reprezentace do 18 let.
Vypracoval jsem si tak přehled o českém ragby při práci, v podstatě se všemi věkovými kategoriemi hráčů od osmiletých až po muže. Přestože jsem Angličan, snažím se pomoci rozvoji českého ragby. I kvůli tomu navštěvuji Českou republiku asi osmkrát ročně.
Když jsem byl v Grenoblu s národním týmem na mistrovství Evropy FIRA-AER, byl jsem udiven kritikou, mířenou směrem k reprezentačním trenérům. Pročež si myslím, že je čas vyjádřit svůj názor na situaci a na lidi, s nimiž jsem pracoval v předchozích letech.
Podle mého názoru české ragby stojí na místě a neposunuje se s časem. Za posledních 10 let se zde změnilo velmi málo. V současnosti tak pracuji s hráči, kteří neznají a nemají základní ragbyové dovednosti, stejně jako neznají pravidla, jejichž pochopení a využití je pro moderní hru klíčové.
Hra samotná se totiž v posledních pěti letech neuvěřitelně změnila a významně se posune i v následujících pěti letech. Celý tým U18 minulý rok touto dobou neznal a neuměl využívat pravidla o rucku a neznal správné techniky běžně používané po celém světě již nejméně 2 roky. Zaměřuji se na tento herní prvek, protože se bezpochyby jedná o ten nejdůležitější v moderním ragby.
Takže proč tomu tak je?
Mohli bychom argumentovat, že je to chybou trenérů, například Dana Beneše, zodpovědného za reprezentaci U18. Ale má opravdu v popisu svojí práce učit hráče základním dovednostem?
Pracoval jsem s Danem od léta se současným týmem a byl jsem na začátku udiven, jak málo toho někteří hráči věděli o ragby celkově a také nedostatkem základních dovedností a pochopení hry.
Byl to náročný rok, plný výzev a tito kluci udělali velký pokrok a jsem si jistý, že vám to sami jen potvrdí. Dělali dobré jméno České Republice na hřišti i mimo něj a i přes některé názory z domova, prohráli se dvěma lepšími týmy a porazili kvalitní švédský tým, který se pyšnil 3 anglickými hráči z profesionálních akademií jako Leeds.
Kluci tak dokázali zůstat v A skupině FIRA. Přesto se v Česku najdou názory, že to bylo jednoduché. Trenéři a hráči pracovali velice tvrdě a já jsem hrdý jak na hráče tak i na trenéry, kteří vložili celou svou duši a srdce do práce s tímto týmem.
Proč ale tito hráči vstupují do národního týmu bez některých požadovaných základních dovedností?
Faktem je, že hráčům se nedostává špičkového trénování v jejich klubech a nehrají na dostatečně náročné úrovni každý týden, aby museli čelit novým výzvám.
Například Jirka Pantůček by to podle mého názoru dotáhl na kariéru profesionálního hráče kdyby byl Angličan, Francouz nebo Australan, zatímco v současnosti dosáhne věku 18 let s neuvěřitelnou dávkou přirozených schopností, ale velmi malým taktickým povědomím a citem pro hru.
Tohle není chyba jeho trenérů, přestože jejich posláním je dělat hráče lepšími s každou tréninkovou jednotkou, stejně jako hráči by si měli odnést alespoň jednu novou věc z každého tréninku a toho se nedosáhne např. hraním touch ragby.
Jsem si ale vědom toho, že nedostatečný počet hráčů a jejich rozdílná výkonnost někdy znemožňují zajištění kvalitního tréninku.
Mým hlavním zaměstnáním je šéftrenér ragby na škole Dame Allan’s v Newcastlu. Máme 47 hráčů v kategorii U18, z nichž tvoříme 2 týmy. Jsme spíše naprůměrným týmem v soutěži školních mužstev a tento rok jsme porazili školy jako Barnard Castle, avšak vůbec nedosahujeme úrovně nejlepších školních týmů v Anglii, s nimi bychom prohráli pravděpodobně rozdílem 70-100 bodů.
Těsně před ME jsme však postavili náš oslabený školní tým proti ČR U18 a vyhráli 55-13. Jsem si jistý, že bychom porazili všechny ostatní země v A skupině, s výjimkou Španělska.
Myslím si, že hlavními rozdíly jsou tyto:
Naši hráči se učí v raném věku v tag ragby (ragby s pásky), které je zaměřeno na přihrávky, podporu a práci nohou (evasive running skills), přičemž se si zafixují jak se dostat do správné pozice pro skládky při strhávání pásků. Hrajeme bez kontaktu až do kategorie U10. Pak hrajeme jen se skládkami bez rucků a až poté eventuálně přistupujeme k plnému kontaktu. Tohle je postup schválený RFU, který se osvědčil a zlepšil dovednosti našich mladých hráčů.
Máme kvalitně vyškolený a kvalifikovaný trenérský tým, který se stále vzdělává, zúčastní se mnoha trenérských kurzů pro jejich profesionální rozvoj. Stejně jako na práci s týmem se soustředíme na specializační trénink pro jednotlivé pozice, tak aby každý hráč si byl vědom své osobní role.
Děláme také speciální tréninky pro nejlepší naše hráče, neboť pro ty nejsou někdy týmové tréninky dostatečnou výzvou, neboť čas trenérů je často spotřebován pro méně schopné hráče.
Každý týden hrajeme zápas na dobré úrovni, což nutí hráče hrát lépe pod tlakem a zlepšovat jejich rozhodování se.
Kondiční příprava našich hráčů byla evidentní v zápase proti Českému týmu, přestože naši hráči byli většinou o 10/15 kg v průměru lehčí, byli o poznání silnější a dynamičtější než Čeští kluci.
Naši hráči jsou povzbuzováni k tomu, aby dělali svá vlastní rozhodnutí s tím, že na hřišti jsou sami hráči pány svého osudu, trenéři v Česku jsou podle mého názoru často příliš slyšet na lajně, kdy neustále křičí na hráče co mají dělat. Stejně jako v životě by se člověk měl učit se svých chyb a úspěchů, ragby v tomhle není jiné.
Český systém je velmi, velmi odlišný od toho našeho a já nejsem sám, kdo si myslí, že je šílený. Je příliš orientován na kontakt a já jsem každý rok ohromen, když vidím kategorii sedmiletých v půlhodinu trvajícím maulu.
Pak v kategorii U13 jsou pouze simulované mlýny po předchozích 5 letech kontaktu, avšak mlýnovka může atakovat soupeřovu mlýnovku, která navíc nemá ochranu vazačem. Velice často ten největší hráč hraje útokovku a nabíhá na obranu, která jej nemůže zastavit kvůli rozdílům ve fyzickém vývoji. Dělá to na mě dojem, že české mládežnické ragby je zaměřeno pouze na vítězství a rozvoj hráčů není tou nejdůležitější věcí.
Kdyby tomu bylo naopak a rozvoj hráčů byl opravdu vašim hlavním cílem ,pak se může stát, že možná nebudete vítězit v U11 nebo U13, ale garantuju vám, že budete mít kvalitní tým v U15, U17.
Najdou se ale I výjimky a podle mého názoru například Říčany produkují fantastické týmy a hráče v mládežnických kategoriích, měl jsem to štěstí vidět hrát jejich U13 loni na podzim a bylo to jedno z nejlepších ragby, co jsem viděl od týmu tohoto věku v jakékoliv zemi a těšíme se, jak si proti nim zahrajeme letos.
Někdo v Říčanech dělá věci správně, mají hodně dětí, které všechny umí hrát, věřím tomu, že je to jejich obětavým přístupem, který zajišťuje dětem vše potřebné a atraktivním, otevřeným stylem hry, který hrají.
Pokud máte silného běžce s míčem, dejte ho na křídlo, což vyzve tým k tomu, aby hrál přes něj do prostoru, namísto toho, aby se menší kluci vůbec nedotkli míče, protože velcí hráči je nehledají a nepřihrají jim. Vím, že v Říčanech mají problém hráče udržet později, ale to už je jiné téma na jindy.
Proto si myslím, že celá struktura a přístup k ragby potřebuje přehodnotit. Je skvělé vidět v Česku trenérskou akademií s kvalitou vedenou zkušenými Macháčkem a Kafkou. Zasazuju se o to, aby ji kluby podpořily a nenechali nikoho trénovat, kdo si neprošel trenérskými kurzy.
Je zde v česku víra, že vice (tréninků) znamená lépe, a to je správná cesta dopředu, avšak platí to jen pokud jde o kvalitní trénování, 5 hodin týdně navíc špatně vedených a odtrénovaných situaci jen zhorší.
Pracoval jsem s reprezentačními trenéry a jejich práci je potřeba zjednodušit, potřebují se soustředit na herní plány a taktiku a ne učit hráče jak složit a přihrát, to přece není to, proč jsou tady.
Naše útoková spojka u U18 je talentovaný hráč, ale má problémy s přihrávkou doprava a s kopy, a to jsem neviděl na tomto postu nikoho lepšího než je on v celé republice. Aleš Stejskal v reprezentačním týmu mužů je dobrý kluk a má hodně silných stránek ve své hře, ale slabou práci nohou a kličkování (evasive running skills) což je pro křídlo základní. A takhle bych mohl pokračovat o dalších hráčích dál a dál.
Kafka je kvalitní trenér, který má některé fantastické nápady, má také hluboké znalosti o ragby a podle mého názoru je schopen pozvednout ragby na vyšší úroveň, ovšem jen s podporou a důvěrou všech. To samé se dá říct i o juniorských trenérech, jako je Beneš.
Kluby by měly převzít zodpovědnost za zvýšení standardu a posílat těmto trenérům hráče s potenciálem hrát mezinárodní ragby, zapomenout na dílčí výsledky a soustředit se rozvoj hráčů, výsledky přijdou automaticky, pokud všichni hráči dosáhnou potřebné výkonnostní úrovně.
Závěrem musím říct, že už se mi dělá špatně a unavuje mě poslouchat výmluvy o české mentalitě a přístupu, což se často používá jako omluva a důvod proč zastavovat změny, které můžou zlepšit skvělou hru ragby v tomto hrdém národě. Zbytek světa se zlepšuje a jde kupředu, zatímco tady je každý s každým v neshodě a ragby pak padá volným pádem.
Přišel čas vidět nějaké skutečné "České lvy" (nadějné mladé hráče, kteří prorazili, pozn překl) , o kterých tady vždycky slýchávám, ale nikdy jsem je zatím pořádně neviděl a přestat hledat omluvy. Podívat se pořádně na to, jak pracujete individuálně a potom jako klub a hledat zlepšení. Udělat to lépe a zlepšit standard směrem nahoru.
Prvním krokem je být sám k sobě upřímný a ptát se sám sebe, jestli jsem opravdu tak dobrý, jak můžu být? Je potřeba nebát se mířit ke hvězdám a i pokud na to nebudeme stačit, stále můžeme dosáhnout vrcholů hor.
Příště, když budete kritizovat hráče za chybu nebo neschopnost něco udělat, zeptejte se sami sebe, jestli jste opravdu hráčům pořádně řekli a ukázali, co mají dělat. Nepředpokládejte, že už to musí dávno znát sami, protože často to neznají.
V České republice je hodně mladého talentu a pokud bude směrován správným směrem, dosáhne velkých věcí. Stejskal, Hruška, Lacina, Pantůček, Šelešovský uprostřed dalších jistě mohou zvýšit úroveň národního týmu, pojďme proto tvrdě pracovat kolem nich a dodat je a další jejich spoluhráče na mezinárodní úrovni národnímu týmu, tak aby Kafka s nimi mohl dál pracovat a budovat silnou reprezentaci.
Shrnutí - konkrétní nápady na zlepšení situace
Spolupráce mezi unií a kluby musí být hladká, aby vše ostatní mohlo správně fungovat. V Anglii máme pevný kalendář, takže kluby vědí dlouho dopředu, kdy nemohou počítat s reprezentačními hráči.
Zlepšit strukturu a plánování reprezentací. I když zrovna nehrají mezistátní zápasy, skupina nejlepších hráčů v republice musí společně pracovat již od věku 13, 14 let. Alespoň tři srazy ročně.
Uvést do praxe základní podmínky pro trenéry. Pokud nemáš licenci, nesmíš trénovat. Trenéninky nekompetentními trenéry mají pro české ragby horší důsledky než když netrénuje nikdo.
Unie musí zajistit dlouhodobý odborný růst trenérů a hráčů tím, že bude zvát významné zahraniční trenéry či hráče na semináře. Semináře musejí mít špičkovou kvalitu. Pro účastníky by to mělo být zdarma.
Akademie mládeže. Vytvořit elitní akademii mládeže v kategoriích 11-18 let, umožnit těmto klukům špičkové stravovací poradenství, kondiční a mentální přípravu. Tak, aby se i oni cítili jako elita. Tito hráči o tom budou mluvit i v klubech a další hráči budou pracovat o to víc, aby se do této prestižní akademie také zúčastnili. Každoroční vyhodnocení výkonů a výsledků.
Hrát více sedmiček i v mládežnických kategoriích, neboť se soustředí na odbourání všech špatných návyků českého ragby. Jiné země zaznamenaly obrovské zlepšení jako výsledek jejich sedmičkových programů.
Zaměřit se na radost z hraní ragby. Děti hrají ragby jen pokud je to baví. Pokud ne, tak přestanou. V zemi, která nemá velkou základnu talentů, potřebujeme každého udržet při hře, protože se pak může rozvinout v klenot.
Andy Chuter