Reprezentace je důvodem, proč hraji ragby

30.11.2005 Rozhovor s kapitánem národního týmu Ladislavem Vondráškem

v dresu RFC Esherv dresu RFC Esher
v dresu RFC Esher
před utkáním s Portugalskem - jaro 2005před utkáním s Portugalskem - jaro 2005
před utkáním s Portugalskem - jaro 2005
Ľáďa v exhibičním utkání proti WaratahsĽáďa v exhibičním utkání proti Waratahs
Ľáďa v exhibičním utkání proti Waratahs
Ladislav Vondrášek - kapitán seniorské reprezentace
Ladislav Vondrášek - kapitán seniorské reprezentace

Český národní tým má před sebou velmi důležitý rok 2006, kdy proběhne kvalifikace na RWC 2007. Reprezentace je po rezignaci Christiana Galonniera bez hlavního trenéra. Množí se otázky, co bude dál. ČSRU se oficiálně omezila na překlad stručného abdikačního dopisu. Požádali jsme proto kapitána reprezentace Ladislava Vondráška, který nám poskytl velmi otevřený rozhovor.

  • Láďo, v souvislosti s odchodem trenéra Galonnierra nás zajímá Tvůj názor. Jak se díváš na současnou situaci v národním týmu?

Tohle je otázka skoro jako téma na esej. Tak jenom dva pohledy. Z herního hlediska má národní tým obrovský potenciál a je plný talentovaných hráčů, ačkoli je kádr poměrně úzký. Hráči jsou ochotni na sobě pracovat, jenom potřebují někoho, kdo bude schopný jejich potenciál využít.

Na druhou stranu máme problémy s tím, jak je o mužstvo postaráno. Rádi se chlubíme jeho nedávnými úspěchy, ale nezdá se mi, že by se příliš dělalo pro jejich pokračování.

Za posledních několik let jsem už slyšel takových slibů, že už ani není vtipné si z toho dělat legraci. Navíc si ke všemu nejsme schopni přiznat, že ty věci prostě nejsou v pořádku.

Chybí manažer mužstva, žádosti o uvolňování hráčů ze zahraničí jsou velmi chaotické, domlouvání termínů zápasů podléhá lize, místo aby to bylo naopak.

  • Trenér Christian Galonnier rezignoval na svoji funkci. Jaký byl vlastně hlavní rozdíl v jeho přístupu k tréninkům a utkáním v porovnání například s Michelem Bernardinem?

Michel byl v první řadě osobnost, která měla charisma a přirozenou autoritu. Jeho přístup byl celkem jednoduchý a přímočarý - věděl, co si s námi může dovolit dělat ve vztahu k našim dovednostem a omezenému tréninkovému času. Sám byl pak schopný přijít s herním plánem, který tyhle skutečnosti bral v potaz.

Také dokázal svoje představy srozumitelně komunikovat mužstvu a to navzdory tomu, že neuměl česky. Musel jsem se pousmát, když Christian Galonnier uvedl jako jeden z důvodů své rezignace fakt, že mu mužstvo nerozumělo a přitom za celou dobu jedinkrát nepoužil tabuli nebo video ...

Christian všechny výše popsané Michelovy atributy postrádal. Za rok u reprezentace neprokázal schopnost vtisknout jí myšlenku a dát jí směr.

Na tréninky přicházel většinou očividně nepřipravený, výsledkem čehož byly nekonečné prostoje, během kterých se jednotlivcům snažil vysvětlit, co by chtěl, aby dělali. Pak to ale zapomněl říct těm kolem.

Stěžuje si na moje intervence během tréninků, ale co jiného mi zbývalo, když se třeba 20 minut na začátku tréninku nic nedělo, jelikož se pokoušel vysvětlit něco svým asistentům.

Rozhodně nepomáhaly jeho časté absence na trénincích, kdy se dostavil až v pátek před sobotním zápasem a chtěl po nás, abychom během 20 minut nacvičili nové auty bez toho, že by třeba poslal dopředu e-mail, jak by měly vypadat atd.

Je třeba říct, že jeho rezignace je pro nás do jisté míry vysvobozením. Kdyby neodstoupil sám, jeho odvolání bychom požadovali sami.

Je veřejným tajemstvím, že jsem spoluhráče po zápase s Ukrajinou seznámil s dopisem, který vznikl po různých konzultacích a který požadoval pravě jeho rezignaci.

Máme před sebou jeden z nejdůležitějších roků našeho národního týmu a je třeba, abychom se na něj připravili co nejlépe a pod vedením kvalitního trenéra.

  • Národní tým má zkušenosti pouze s francouzskými trenéry, vyhovuje nám jejich styl?

Problém není v národnosti. V Británii se snaží implementovat plno prvků z francouzského ragby (dostat do hry větší hravost) a vsadím se, že ve Francii to bude podobné (hra roje - hlavně první a druhé řady).

Nakonec pro nás by byl nejlepší někdo domácí. Bohužel mě ale ze současných etablovaných trenérů nenapadá nikdo, kdo by měl potřebné znalosti a schopnosti takovou funkci vykonávat. Ti, co by na to asi měli, se věnují více svým neragbyovým kariérám.

My potřebujeme odborníka s pořádnou dávkou charisma, snad s troškou arogance. Tedy nejenom někoho, kdo je schopný strhnout a koho bychom byli ochotni následovat, ale zároveň někdo, kdo dokáže identifikovat naše nedostatky a slabiny - ty pak odstranit - a soustředit se na naše přednosti - jež by využil a stavěl na nich.

  • Národní tým pracuje na amatérské bázi, přesto jak by měla vypadat příprava na mezistátní utkání ?

Navzdory tomu, že mužstvo pracuje na amatérské bázi, tak to neznamená, že příprava nemůže být kvalitní.

Hodně práce ale musí být uděláno dopředu, abychom pak neztráceli čas detailním vysvětlováním věcí, na kterých budeme pracovat a tak například nové auty, signály atd. se mohou e-mailem rozeslat dopředu.

Hodně můžeme pomoci my sami hráči, třeba nadstandardní prací na fyzické kondici, přístupem k tréninkům a přípravě vůbec ve dnech, kdy se národní tým setkává.

  • Čeho si v reprezentaci ceníš a co tě naopak štve?

Na reprezentaci se mi líbí dobrá parta lidí, kteří mají společný cíl a dokážou spolupracovat nejenom na hřišti, ale i mimo něj. Jenom je škoda, že jim k tomu nejsou vytvářeny lepší podmínky.

  • Reprezentace nemá žádného manažera, pouze sportovního ředitele Jiřího Liverse. Je to správné?

Jirka má na starosti plno věcí, které se netýkají jenom národního mužstva a díky tomu jsou jeho priority rozdělené.

Také se mi zdá, že až příliš podléhá různým zájmům, které nemusejí být nezbytně v souladu s potřebami týmu.

Reprezentace by měla fungovat téměř jako samostatná entita - s vlastním rozpočtem, určitě s vlastním vedením v čele s profesionálním manažerem.

  • Jak se do týmu zapracovali nový asistenti Josef Fatka a Petr Michovský? Jak si spokojen s jejich vizí pro budoucnost?

Oba jsou s týmem jenom chvilku a tu navíc strávili pod velmi rozpačitým vedením pana Galonniera. Vizi nepředstavili žádnou, ale to nakonec není jejich práce. Oni by měli pomáhat naplnit představu hlavního trenéra.

Jinak asistenti s jejich úkoly jsou nezbytní - jeden se má starat o práci roje (a Pepa Fatka by to určitě zvládl), druhý o útok.

  • Jak hodnotíš práci celé ČSRU za posledních pět let?

Na hodnocení práce celé ČSRU se opravdu necítím dostatečně informovaný. Dostávají se ke mě jenom útržkovité informace a ty nejsou ve většině případů příliš pozitivní.

Sám si to na vlastní kůži zažívám při srazech národního týmu. Myslím, že je škoda, že kromě dobrého umístění nároďáku (kterého se ale dosáhlo spíše navzdory snaze Unie) jsou ostatní výrazné úspěchy poslední doby výsledkem práce soukromých aktivit a to jak zápas s Waratahs, tak program Sport bez předsudků.

  • Jak jsi spokojen s výkony národního týmu za poslední tři roky?

No jasnĕ, že jsem celkovĕ spokojený - díky práci lidí jako je Michel nebo Honza Macháček hrajeme ve skupinĕ A, o které jsme si v roce 2000 mohli nechat jenom zdát.

Jenom mi připadá, že za posledních 6 měsíců se naše výkonnost zhoršuje. Předtím jsem měl dobrý pocit - cítil jsem, že jdeme nahoru. Teď ale přišla stagnace a nedaří se nám hnout z místa.

  • Jaké jsou šance národního týmu postoupit na světový pohár a co je potřeba udělat pro dobrou přípravu?

Možná to bude znít naivně, ale šance k postupu na Světový pohár tady je a já bych skoro řekl, že je to šance jedinečná. Cesta tam je sice dlouhá, ale kombinace dobré konstelace hvězd, pořádného kopce štěstí a vydařené přípravy nám tam může pomoci se dostat.

Pár věcí se ale musí změnit mezi dneškem a první přípravou, ke které by mělo dojít na konci února. Potřebujeme najít nového trenéra a umožnit mu kvalitní práci, vyjasnit si, co chceme dokázat, stanovit si cíle, určit si, kolik na to chceme dát peněz a dalších prostředků atd.

Také bychom měli ještě vyjednat změny dat některých klíčových zápasu, především toho s Portugalskem.

  • A teď pár osobních otázek. Jak dlouho chceš ještě reprezentovat a co to pro tebe znamená?

Reprezentovat bych chtěl tak dlouho, dokud na to budu mít a budu mít pocit, že mužstvu prospívám. Hrát za reprezentaci je čest a obrovská osobní pocta a jeden z hlavních důvodů, proč ragby hraju.

Pro všechny kluky, kteří se u nás ragby věnují, bych chtěl říct, že není na hřišti moc lepších zážitků, než když vám před zápasem hrají hymnu. Škoda jen, že mi mnoho věcí v  našem ragbyovém hnutí tenhle zážitek kazí.

  • Uvažuješ někdy o návratu do české Extraligy, co si myslíš o její úrovni?

Abych byl upřímný, tak je velmi nepravděpodobné, že bych ještě kdy odehrál v Extralize celou sezónu. Jedině snad tak ještě v červnu za Slávii v baráži (do které věřím, že se dostanou). Pokud bych tedy dostal pozvání si zahrát.

Co se kvality Extraligy týče, tak jsem letos na jaře viděl pár zápasů, včetně posledního finále a je třeba říct, že úroveň není vůbec špatná. Jenom jsou pekelně vidět špatné návyky z přípravy a to někdy v základních dovednostech, jako je nahrávka nebo rozhodování, kdy jít s balónem na zem a kdy ho udržet nahoře.

Bylo by jenom fajn, kdyby kluby produkovaly více kvalitních hráčů pro národní tým a nemuseli bychom je nejdřív poslat ven, aby se naučili více.

  • Jaké máš cíle do budoucna v klubu i v reprezentaci?

V mém novém klubu Esher RFC se po rozpačitém začátku způsobeným zraněním a pozdní registrací, moje pozice trochu zlepšuje a doufám, že bych na konci sezony mohl být u něčeho velkého - třeba u postupu do druhé nejvyšší soutěže. O tom se ale ještě vůbec nesmí mluvit…

S reprezentaci je vysněný cíl jasný - nějak se dostat na Světový pohár a pak bojovat dál o vylepšování výkonnosti mužstva.

 

Děkuji za rozhovor a přeji ti hodně úspěchů ve sportovním i osobním životě.

 

Marek Švíř

 

Ragby CZ > Soutěže > Reprezentace ČR > Reprezentace je důvodem, proč hraji ragby

právě se děje

soutěže

 



načítám...