Pavel "Kulo" je v Pwlhelli spokojený

22.11.2004 Monitor médií: havirov.rugby.cz

Pavel "Kulo" Indrák, uprostřed v první řaděPavel "Kulo" Indrák, uprostřed v první řadě
Pavel "Kulo" Indrák, uprostřed v první řadě
Městečko Pwllheli v severním WalesuMěstečko Pwllheli v severním Walesu
Městečko Pwllheli v severním Walesu

Poprvé od 1.září, kdy nastoupil do služeb waleského klubu, se Pavel Indrák objevil v havířově. Problémy se zády ho donutily přerušit přípravu a vynuceného volna využil ke krátké návštěvě domova. O dojmy z angažmá ve Walesu se podělil se čtenáři našich webových stránek.

„Řadu věcí jsem 1.září zažil poprvé,“ říká Pavel, přezdívaný mezi spoluhráči „Kulo“, „poprvé jsem letěl, poprvé jsem byl v Manchesteru a samozřejmě poprvé jsem viděl Wales a Pwlhelli. Na letišti čekal Club Steward, tedy šéf klubového baru, aby mne zavezl do Pwlhelli."

"Samo město, vlastně docela malé městečko, Pwlhelli má asi čtyři a půl tisíce obyvatel, patří do hrabství Gwynedd a leží přímo u moře na poloostrově Lleyn ve Svatojiřském průlivu,“ popisuje Pavel své současné působiště.

„Je to nádherné místo, moře, hory, krásné pláže, hlavně Angličané tam v létě kempují,“ dodává Pavel. „V Pwlhelli je lehký průmysl, je tam třeba velká fabrika na šrouby, já osobně dělám v kamenictví, ale je to vlastně dílna, ve které vyrábíme součásti k nábytku z leštěné žuly, mramoru a břidlice – stolní desky, desky ke kuchyňským linkám, okenní parapety a podobně,“ přibližuje Kulo svou práci v Pwlhelli.

„Z počátku jsem měl trochu potíž se domluvit, bylo to těžké, každý v klubu na mne měl sto, milión otázek, jenže já jsem na ně neuměl odpovědě, to byl problém. Učil jsem se sice anglicky ve škole, ale všichni víme, jak to potom vypadá v praxi, ale po těch dvou a půl měsících je to lepší a lepší a už se docela slušně domluvím."

"Jak jsem říkal, základy jsem uměl – pozdravit, něco si objednat, ale na nějaké hovory to nebylo. V klubu mne přijali perfektně, nejdříve jsem bydlel v hotelu, pak nám klub zajistil byt, kde bydlím ještě s jedním Novozélanďanem, každý máme svůj pokoj. Novozélanďan tam žije se svou přítelkyní."

"Nájem hradí klub, my si hradíme elektřinu, a to je zajímavé, elektřinu odebíráme na takový kupón za pět Liber, který se vrazí do jakéhosi automatu a jde proud, když nemáš peníze na kupón, nemáš ani elektřinu,“ líčí Pavel jednu ze zvláštností svého života ve Walesu.

"Pokud jde o jídlo, musel jsem se samozřejmě přizpůsobit místním zvyklostem, je to stejné, jako v Anglii, v poledne lunch a hlavní jídlo je teprve večer. Momentálně si večeře dělám sám nebo je připravuje kolega Novozélanďan, on je kuchař, jinak v práci je čas jen na nějaký ten sendvič nebo kávu,“ říká Kulo.

Zajímalo nás také, jaké je u moře počasí a jak Pavel tráví volný čas: „Počasí se pořád mění, třeba co dvě hodiny, chvíli prší, chvíli svítí slunko, pak je zase zataženo, nebo se od moře přižene takový vítr, že co v práci neupevníme, to lítá vzduchem a honíme to po dvoře. Podle toho, co mi říkali v klubu, nejsou tam nijak velké zimy, třeba vloni měli sníh jen jeden den, ale za to tam prý dost mrzne."

"V bytě, ve kterém bydlím, máme elektrické topení, ale zrovna v mém pokoji žádné není, tak si budu muset nějaké pořídit. Volný čas trávíme v jedné velice příjemné hospůdce, je to typická ostrovní hospoda, ale t téhle dávají sportovní přenosy, takže se dívám na ragbyovou ligu, nebo fotbal, díval jsem se i na golf Evropa – USA. Jinak chodím do knihovny na internet sledovat náš web a další zprávy na webu, abych věděl, co se doma děje. Jinak taky chodím do posilovny.“

Pokračovali jsme v hovoru, který byl často přerušován, protože každý se chtěl s Pavlem pozdravit a prohodit pár slov (rozhovor jsme si dohodli před extraligovým zápasem s Dragonem Brno) a Pavel přešel k vylíčení života v klubu: „Klub v Pwlhelli je vlastně sportovní jednota, ve které je kromě oddílu ragby ještě pozemní hokej a kriket. Ve znaku mají ragbyovou šišku, kriketovou pálku a hokejku na pozemní hokej."

"Jak se ale klub velšsky jmenuje, to skutečně nevím, oni to píšou velšsky a to prostě nepřečtu. V ragbyovém klubu mají družstva od benjamínků, přes mladší a starší žáky, kadety a juniory po dvě družstva dospělých. Rezerva přitom hraje svoji vlastní soutěž, ve které jsou jen béčka, jsou tam vlastně i áčka klubů, které nemají na běžnou soutěž, takže by nemohly hrát v řádných soutěžích pro první týmy, jsou to třeba některé univerzitní týmy a týmy z malých městeček a řekl bych vesnic, protože ve Walesu se hraje ragby prostě všude. A těch soutěží je hodně. "

"První velšská liga je profesionální, pak to postupuje přes druhou, ta už je amatérská až po šestou. Náš klub hraje ve čtvrté lize. Stadiónek je zhruba deset minut cesty autem z Pwlhelli, máme dvě hřiště, tribunka je docela malá a na naše zápasy chodí tak asi tři stovky diváků, někdy i více. Trénujeme dvakrát týdně v úterý a ve čtvrtek a pokud se v sobotu nehraje , tak i v sobotu."

„Máme vynikajícího trenéra," odpovídá Kulo na blok otázek k trenérovi týmu, přístupu hráčů k tréninkům a zápasům a k tomu, jakým způsobem v klubu trénují, „než jsem odjížděl do Havířova, tak jsem se dozvěděl, že ten náš trenér, který mimochodem trénoval i reprezentaci Singapuru, je supervizorem pro velšskou ragbyovou unii a má za úkol vyhledávat v hrabství Gwynedd talenty pro zařazení do národních družstev Walesu."

"Přístup k tréninkům a zápasům je úplně stejný. V okamžiku, kdy hráči vyjdou na hřiště, jsou naprosto soustředěni, v tu chvíli mají myšlenky jen na trénink nebo hru. Sraz k utkání je vždy hodinu a půl před zápasem a my rojníci dokonce dvě hodiny. Minimálně hodinu věnujeme práci na beranu, pilujeme auty a pak se rozběháme společně s útočníky."

"Potom jdeme do šatny, tam se vyhecujeme a musím říci, že tady jsem to nezažil, všichni skutečně vypustí z hlavy všechny problémy a soustředí se čistě na ragby, do zápasu jdu prostě s čistou hlavou. Nikdo nemyslí na nic jiného, než na příští okamžiky. "

"Přitom to hráči nemají tak jednoduché, jsou ze širokého okolí, nebo třeba pracují daleko, i dvě hodiny jízdy autem, ale nestává se, že by někdo třeba nepřišel na trénink, protože si musí něco zařídit, to prostě neexistuje."

"Tréninky jsou vedeny v typickém velšském stylu, zaměřeny na tvrdost a hru rojem. Ale důležitější je, že na tréninku nikoho ani nenapadne, aby se bavil o něčem jiném, veškerá komunikace mezi hráči a mezi hráči a trenérem je zaměřena na to, co se cvičí, nic mimo!"

"Skladba tréninků je podobná jako u nás, atletická příprava nebo posilování a pak hlavně kolektivní spolupráce, kolektivní akce. Nacvičujeme samozřejmě akce útočné i obranné, nějaké speciální věci v autech a hlavně se snažíme hrát rojem, tak nacvičujeme spoustu akcí rojem podél mlýna, ovšem je tu jedna zvláštnost, nesnaží se držet míč nahoře, to znamená, že se hráči po kontaktu snaží jít okamžitě na zem a vytvořit otevřený mlýn.

Kolikrát jsem z počátku odrazil několik soupeřů a šel dál dopředu, ale hned na mne volali, ať jdu na zem, prostě to tak hrají, protože zůstat s míčem na nohách je mnohdy dost riskantní, oni prostě dovedou člověku ten míč sebrat, ani neví jak. Na té zemi je to nejjistější,“ vysvětluje Kulo zvyklosti velšského ragby, „je to věc stálého cvičení a také jde o komunikaci mezi hráči, vždy všichni vědí, co mají udělat."

"U nás v Havířově je to trochu složitější, tým není tak vyrovnaný a tahouni, ať je to Patrik Leroch nebo Marek Olech mnohdy nemají okamžitou podporu, zbytek roje tak trochu spoléhá na to, že to ti dva ustojí, ale ve Walesu něco takového nepřichází v úvahu, tam jdou prostě rojníci spolu, ať už jako první nebo druhá vlna, ale nikdy nikdo nezůstává někde vzadu!"

"Rozdíl mezi naším rojem a rojem v Pwlhelli je také v tom, že tady je řada hráčů, kteří potřebují jakéhosi ´tatínka´, který jim řekne, co se bude dělat, nemají odvahu pustit se do akce sami a být tím tahounem. V Pwlhelli dělá tahouna roje vždy ten, kdo má zrovna míč a vždy má jistotu, že nezůstane trčet někde sám mezi soupeři."

"Kdo zná styl hry anglických a velšských týmů, tomu je jasné, že hra stojí převážně na práci roje, kolikrát jdeme pětkrát, šestkrát i více, než je pole natolik vyčištěno, že útokovka rozhodne pro přihrávku na útok. Je to prostě nová a musím říci vynikající ragbyová zkušenost,“ uzavírá Pavel rozhovor.

Ptal se Karel Gaman

Ragby CZ > Zprávy > Češi v zahraničí > Pavel "Kulo" je v Pwlhelli spokojený

právě se děje

soutěže

 



načítám...