Nový Zéland z první ruky, den 18

Pondělí, 10.10.2011. Prožili jsme tu krásných 18 dní, jsme v Aucklandu a můžeme se v klidu zamyslet nad šílenstvím kolem mistrovství i nad nadšením Novozélanďanů pro All Blacks. Čtyři týmy se loučí, čtyři jdou dál.

Navštívili jsme sedm utkání na čtyřech stadiónech, viděli jsme v akci Francii, Nový Zéland, Samou, Fidži, Jižní Afriku, Skotsko, Irsko a Argentínu. Z možných finalistů nám utekla jen Austrálie.

Nový Zéland - Argentina, Eden Park, Auckland

Ragby se za posledních šestnáct let podstatně změnilo. Po všech stránkách. Změnila se hlavně obrana a souboj o míč na zemi. Dále jsou vidět lepší dovednosti, podpořené fyzickou kondicí.

Je znát, že i týmy jako Gruzie či Rumunsko jsou profesionálně organizovány a využívají nejlepší praktiky ostatních sportů, jako je league, americký fotbal, atletika.

Naposledy se vidíme s Tony Marshem, který si udělal čas mezi tréninky Novozélandského sqaushového týmu. Osobně nevidí šance All Blacks příliš růžově. Zejména kvůli spojkám.

All Blacks povolali mladíka Aarona Crudena jako náhradu za zraněné útokové spojky Cartera a Sladea. Týden předtím, než nastoupil proti Argentině, sledoval zápasy v televizi a věnoval se svému nejoblíbenějšímu sportu, skateboardu.

Nakonec by finále mohlo být třeba Wales - Austrálie. Historické finálové účasti po paměti: 

• Wales 1× 1987
• Francie 1× 1999
• Nový Zéland 2× 1987*, 1995
• Austrálie 3× 1991*, 1999*, 2003

Letíme zpátky spolu se smutnými Iry. S Rickem se loučím v Sydney a hned se potkávám s Iljou Zedgenidzem, který se nadšeně vrací do Evropy po týdnu cestování na Zélandu.

Náš opatrovník Eric Smith 
V kavárně s Tony Marshem 
A380

Irové se vrací předčasně

V obřím letadle Airbus A380 se dívám na výborné ragbyové dokumenty. Dva jsou o mistrovstvích světa v Jižní Africe 1995 a Walesu 1999.

Další film mapuje auru kolem All Blacks. Ukazuje, proč jsou doma i venku tak oblíbeni, někdy až nezdravě. Mají výborný marketing, postavený kolem maorských prvků a s démonickou, hrdinskou atmosférou. Lidi se s nimi ztotožňují podobně jako s vojáky, bojujícími za zem.

Mnoho Zélanďanů propadá depresím, když prohrají. Zažili po sobě pět zklamání na mistrovstvích, kde byli vždy favority. Dvakrát podlehli Austrálii, dvakrát podceňované Francii a jednou ve finále s Jižní Afrikou.

Všichni doufají, že to letos Nový Zéland prolomí a jim se konečně oddychne. Přeji jim to, protože pro ragby dělají hodně. Určují novinky jak na hřišti, tak mimo něj a hlavně díky jim ví o ragby celý svět.

V Dubaji si dovoluji dietní chybu a jdu do Burger Kingu.  Uklidňuje mě, že vedle mě si také dopřávají Peter Spies, JP Pietersen a Du Plessis kteří letí domů do Jižní Afriky.

Více už v Praze.

Honza Kůň Macháček