Nový Zéland z první ruky, den 14

Ráno trávíme v posilovně, kde trénuje Wellingtonský tým kriketu Firebirds. Nejprve nevíme, co jsou zač, protože na ragbisty jsou hubení, ale dělají přemístění, poskoky, plyometrii a další cvičení jako špičkoví ragbisté.

Národní muzeum překonává všechna očekávání. Zajímavě ukazuje, proč jsou tu zemětřesení, potěžkáváme kameny ze středu země a z kůry. Už víme, kdo spálil všechny lesy, které dříve pokrývaly 90 procent ostrovů, ale nyní jen 10. Oproti tomu, co tvrdil farmář Prof, tu dokazují, že to byli bílí osadníci, kteří tak dělali pastvy. Tento obrazek to ukazuje.

Není divu, že jsou polynézští ragbisté, tedy ti ze Samoy, Tongy, Fidži, i místní Maorové, tak velicí. Museli na malých lodích urazit velké vzdálenosti a přežili jen to velcí. 

Maji tu interaktivni kurz haky. Vice na videu.

S Brendanovo manželkou Paulou vyzvedáváme všechny tři děti ve škole, kterou jim docela závidím. Má úplně domácí atmosféru a několik hřišť kolem. Je pro děti od 5 do 13 let. Ředitelka nemá ragby moc ráda, takže nemají svůj tým. Klukům to vadí, malé Isabelle vůbec.

Nesmíme to Paule říct, ale Brendan potají připravuje kadety svého klubu Marist St Pats RFC na turnaj sedmiček. Má tu 10 kluků a jsou moc šikovní. Trénink je zajímavý, většina je hra, kterou přerušuje a vysvětluje.

Klub má k dispozici tři hřiště vedle sebe, ale ani jedno jim nepatří. Jedno je jedné školy, druhé další a třetí je městské. Předevčírem tu měli pozdvižení, do zálivu přes ulici připlulo hejno kosatek.

Honza Kun Machacek