Nový Zéland z první ruky, den 1

Konečně jsem v letadle směr Auckland. Pomalu ze mě opadá pracovní stres, který nechávám na kolegovi Márovi za sebou v Praze. 

V programu mám zejména utkání Světového poháru v ragby, návštěvu kamarádů a vše, co k tomu patří. Nejedu sám, společnost mi dělá Rick, Australan, který žije v Praze.

Pokud vše půjde podle plánu, uvidíme sedm utkání, včetně All Blacks, Anglie, Jižní Afriky, Francie.

Poslední dvě budou čtvrtfinále, kde jsme se těšili na bitvu Austrálie - Wales, ale Australany nahradí Irové. V tom druhém budou asi Argentina a Nový Zéland, ale musíme počkat na to, jestli si to zítra nevybojují ještě Skotové.

Těším se na to, jak se země za 15 let změnila, když jsem v ní byl naposledy. V roce 1995 jsem si dal studijní pauzu a na rok odletěl hrát na Jižní ostrov, do Dunedinu. V té době také probíhal Světový pohár, kdy Novozélanďané prohráli ve finále s Jižní Afrikou.

Pamatuji se, že jsme vstávali brzy ráno nebo vůbec nechodili spát, a sledovali zápasy v plných hospodách. Pamatuji si zejména utkání Anglie - Nový Zéland, kdy téměř neznámý přerostlý mladík Lomu dal 4 pětky a vazač Zinzan Brooke s klidem proměnil drop ze 30 metrů a All Blacks tak smetli Angličany. V té chvíli nikdo o titulu moc nepochyboval.

Letos moc nevím, komu fandit. Moc se mi líbí styl, jakým hraje Austrálie, blízko mám tradičně k Walesu, Francii i Novému Zélandu. Naopak se mi těžko tleská Anglii.

První utkání začíná už za pár hodin, sotva vylezeme z letadla. Domácí All Blacks proti Francii. Máme výborná místa, tak uvidíme zblízka, jak si kapitán McCaw užije svoji 100. haku v národním dresu.

Více zítra.

Honza Kůň Macháček