Karel Ševčík: Proč mají děti hrát ragby

Do redakce nám přišlo od bývalého člena VV ČSRU zamyšlení nad českým ragby. Přinášíme Vám tuto úvahu v originální podobě tak jak byla zaslána.

Historie se šišatým míčem v Čechách

V Česku se ragby hraje od roku 1926 a za jeho zakladatele je považován spisovatel a novinář Ondřej Sekora.

První oficiální zápas se odehrál téhož roku v Brně mezi Moravskou Slávií a SK Žižka Brno.

Po válce se začala hrát pravidelná česká ligová soutěž a ve druhé polovině šedesátých let naše reprezentace sváděla vyrovnané boje s Francií, Itálií a Rumunskem, současnými ragbyovými velmocemi.

Nicméně po dobrém začátku přišel útlum, socialistický stát i díky tomu, že neexistovala světová vrcholná soutěž typu Mistrovství světa a ragby nemělo zastoupení na Olympijských hrách, nedopřával ragbyové federaci dostatečnou ekonomickou, ale i technickou podporu jakou měli například v té době fotbalisté, hokejisté nebo košíkáři či házenkáři a jiné Olympijské sporty.

Československé ragby hrálo jen nejvyšší evropskou soutěž Mistrovství Evropy, kde se pravidelně potkávalo s družstvy Francie, Rumunska, Itálie, Španělska, nicméně v té době tyto dnešní velmoci měly pouze amatérský statut a tak naše federace držela krok s evropskou špičkou.

Možné příčiny dnešní situace českého ragby

V roce 1978, kdy naše družstvo spadlo do skupiny B, nastal útlum. Tehdejší vedení na dlouhých 5 let odhlásilo reprezentační týmy z vrcholných evropských soutěží a tímto rozhodnutím trpíme v podstatě dodnes, neboť po roce 1978 jsme se již kvalitnímu evropskému ragby jen a jen vzdalovali.

Po přelomovém roce 1989 mohl náš sport nabrat nový dech, ale strukturované vedení naší unie zaspalo vhodnou dobu k návratu do evropské úrovně, klubové zájmy, malá podpora reprezentace a nedostatek odborného a marketingově zkušeného vedení nás opět zabrzdilo na dlouhé roky..

Ragby místo expanze po celé republice bojovalo s udržením na sportovní mapě naší republiky.

Že jsme neměli špatné hráče svědčí fakt, že když se v roce 1992 pořádal v italské Sicílii, kvalifikační turnaj na historické 1. Mistrovství světa v sedmi hráčích. Náš výběr hráčů po velmi překvapivém výkonu probojoval z 28 účastníků až do semifinále, kde nakonec podlehl Hongongu 24 ku 6. Škoda, výhrou bychom se kvalifikovali na historicky 1. Mistrovství světa v ragby o sedmi hráčích do Skotska.

O čtyři roky později jsme v Dubaji opět předvedli, že ragby v sedmi hráčích by mohlo být naší silnou stránkou, náš výběr těsně prohrál s družstvem Jižní Afriky a Walesu, porazil Keňu a Koreu, Německo, ale i přes velmi dobrý výkon se na 2. Mistrovství světa, které se konalo v Hongkongu, nekvalifikoval.

Po těchto náznacích úspěchu, by se jiné federace rozhodly aktivně podpořit tuto nově zavedenou modifikaci ragby, ale v Česku šlo o naprostý nezájem a ignoranci jak ze strany vedení svazu, ale i klubů, což ve svém konečném důsledku způsobilo, že ragbyový svět nám i v této nově olympijské dissciplíně razantně unikl.

Příkladem nám můžou být federace Portugalska, Keni, Gruzie, Ruska, které jsem dříve bez problémů poráželi jak v klasickém ragby, tak v ragby VII, ale dnes se jim v podstatě nemůžeme konkurovat.

Naděje….pouze naděje 

V novém Mileniu nám svitla naděje, mnoho našich mladých, talentovaných hráčů odešlo zkusit hrát ragby do vyspělých zemí světa, na Nový Zéland, do Anglie, Francie, Walesu, což se projevilo i na výkonech našeho reprezentačního družstva, které se po letech strádání probojovalo do elitní skupiny Mistrovství Evropy, kde po dlouhých letech hrálo s družstvy, jež pravidelně v dnešní době pravidelně startují na Světovém šampionátu.( Rumunsko, Gruzie, Portugalsko), ale také měřilo své síly se silnými družstvy Ruska, Španělskem či Nizozemím.

Ragby, jako inteligentní sport pro všechny generace 

Je základním pilířem anglosaského a francouzského školství, být členem školního týmu je považováno za největší ocenění chlapce či dívky v každé menší či větší střední škole.

Ovšem ragby se dá hrát již od útlého věku 6 až 7mi let, neboť, zde není při utkáních kladen důraz na vítězství, ale klade se velký důraz na dobrý pocit, na emoce a na zážitek z pěkně stráveného dopoledne či podvečera. Ano, ragby je sport, jež se dá provozovat od nejmenšího věku až po důchod, mohou ho hrát společně dívky a kluci, kteří jsou do svých 15 let smíšení v jednom družstvu. Po dosažení této věkové hranice je již jasné, že chlapci a dívky vytvoří samostatná družstva, která se každoročně perou o nejvyšší pocty jež české, moravské či moravskoslezské soutěže nabízejí.

Šišatý míč v České republice

Ragby je v české republice rozšířeno na mnoha místech, někde jde o kluby se silnou tradicí, jako třeba Tatra Smíchov, Říčany či Mariánské Hory v Ostravě, jinde jde pouze o školní či místní kroužky například Francouzské Lyceum v Praze, International Englisch Schooll v Ostravě či Klatovy, Sedlčany, Písek nebo Tábor.

Ovšem o nejmenší adepty tohoto sportu se také starají v dalších místech naší republiky, přes 6 klubů v Praze (Praga, Sparta, Slavia, Iuridica, Petrovice a Tatra Smíchov), dva kluby v Brně (Dragon a Bystrc), dva v Moravskoslezském kraji (Ostrava a Havířov), dále můžeme ragby zaznamenat v Přelouči, Vyškově, Zlíně, Olomouci, ale také na Slovensku v Bratislavě.

Děti jsou v ragby rozděleny podle věkových skupin na kategorie od Mini do 7mi let, přes Benjamin do 9 let, a přípravku do 11 let. Po dosažení věku 11 let, pak již začínají pravidelné soutěže, které vrcholí každý červen bojem o titul Mistra republiky v těchto kategoriích: mladší žáci do 13 let, starší žáci do 15 let, kadeti do 17 let a junioři a juniorky do 19 let.

Malé ragbistky a ragbisté zpravidla trénují 2x týdně odpoledne zhruba od 16:30 do 18:00 a v sobotu či neděli mají na jaře (duben až červen) a podzim (září až říjen) své turnajová klání či mistrovská utkání.

V průběhu zimy se malí adepti připravují v tělocvičnách, ale také venku neboť ragby není sport pro slečinky.

Jediná systematická propagace a popularizace ragby

Zatím největším propagátorem ragby je sportovně sociální projekt Sport bez předsudků, který formou prezentací a následných systémem školních soutěží smíšených družstev dětí ze základních škol, ukazuje základy tohoto sportu ve velmi širokém měřítku, jenom v loňském roce si vyzkoušelo ragby více jek 2000 z 98 základních škol Moravskoslezského kraje (Ostrava, Havířov, Karviná, Albrechtice), Libereckého kraje (Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Lomnice nad Popelkou, Semily, Studenec) a hlavního města Prahy a blízkého okolí.

Tento ojedinělý projekt ukazuje dětem ragby s možností si ho na vlastní kůži vyzkoušet. Mnoho dětí a jejich rodičů každoročně díky projektu přichází do ragbyových oddílů se žádostí o registraci svého potomka, neboť ragby je v podstatě velmi nenáročný sport, kde z vybavení potřebujete pouze sportovní obuv – kopačky a z oděvu jen dres či trenýrky a ponožky, které si ovšem můžete ihned obstarat v každém klubu.  

Co potřebuje budoucí ragbista či ragbistka?

Sport není finančně náročný, roční klubové poplatky jsou vesměs do 1000 až 2000 korun.

Co však potřebujete nejvíce je mít odvahu a srdce bojovníka.

Hlavním cílem by měla být hrdost na svoje družstvo, na svůj klub a českou reprezentaci, kam se každou sezonu probojuje v každé kategorii jen zhruba 25 až 30 těch nejlepších z celé republiky.

Ano, mládežnické reprezentace jsou již od 15, 16, 17 a 18 let a tyto výběry každým rokem odjíždějí do ragbyově vyspělých zemí Evropy měřit své síly se stejně starými vrstevníky. Loni byla naše reprezentace do 15 let v Irsku, do 16 let ve Francii, do 17 let v Německu a náš výběr do 18 let dokonce vyhrál ve Francii svoji skupinu Mistrovství Evropy.

Nejlepší míří do světa

Jestliže ovšem myslíte, že se dá ragby provozovat jako zaměstnání a sportem si vydělávat, tak vás musím ovšem zklamat a informovat, že ragby je v česku ryze amatérským sportem, ovšem ti nejlepší hráči a hráčky mají možnost zkusit své sportovní štěstí ve vyspělých ragbyových zemích ve Francii, v Anglii nebo dokonce v Austrálii nebo na Novém Zélandě.

V zahraničí k dnešnímu dni, hájí jméno českého ragby více jak 30 hráčů a někteří patří nebo nedávno patřili k evropským špičkám, jména jako Martin Jágr, Martin Kafka či Jan Macháček jsou v zahraničí pojmem.

Ovšem mladí hráči nad 15 let mohou také odejít studovat do některých francouzských Center Formace, které jsou výběrové, ale není zde kladen důraz jenom na sport, tedy ragby, ale hlavním cílem je zde vychovat komplexní osobnost a inteligentního jedince, neboť tyto instituce mají ve svém základním Mottu tuto myšlenku: Kolik času věnuješ svému sportu tolik času věnuj i svému vzdělání.

Karel Ševčík