Karel Bambýk Ševčík – senior slaví 60 až 70 let

10.10.2006 Pro mého tátu sepsal jeho syn Karel junior

táta spolecně se svým umeleckým partákem Jardou ,, Kozou,, Kotisou táta spolecně se svým umeleckým partákem Jardou ,, Kozou,, Kotisou
táta spolecně se svým umeleckým partákem Jardou ,, Kozou,, Kotisou
skupinové foto při oslavě 50ti let oddílu ragby ve Vyškověskupinové foto při oslavě 50ti let oddílu ragby ve Vyškově
skupinové foto při oslavě 50ti let oddílu ragby ve Vyškově
utkání se Slávií bylo vždy prestižní a šlo v něm o titul.utkání se Slávií bylo vždy prestižní a šlo v něm o titul.
utkání se Slávií bylo vždy prestižní a šlo v něm o titul.
Táta uniká typicky po pravé straně
Táta uniká typicky po pravé straně

V této pro české ragby pohnuté době, bych rád přispěl trochou historie a úsměvnými historkami o panu ragbistovi a zároveň mému tátovi Karlovi Ševčíkovi, který se dne 11. října 2006 dožívá vysokého věku něco mezi 40 a 70 lety.

Můj táta Karel, řečený Bambýk a Dědek si zcela jistě zaslouží malé ohlédnutí za svojí sportovní, ale i trenérskou a organizační kariérou neboť v těchto dnech oslaví své narozeniny.

Táta začal ragby hrát velmi pozdě až ve 24 letech, kdy ho osud a moje máma, zavedl do Vyškova, kde nejdříve pomáhal místnímu atletickému klubu bojovat o body ve 2. atletické lize, v ní to dotáhl až do reprezentace ČR. Ve své nejlepší disciplíně v běhu na 800 metrů a společně s památným borcem Jožkou Plachým sváděl urputné běžecké bitvy na škvárových atletických oválech.

Jako zátěžovou pomůcku používal mne, který sedíc v kočárku absolvoval mnoho a mnoho tréninkových oválů. Když jsem rostl byl jsem často přivazován k ledasčemu, abych se nezatoulal, v mém případě to byl jednou německý ovčák Bor, pana Čepána, jež se ovšem rozhodl prozkoumat přilehlé pole a místní zajíce, což způsobilo, že já sotva pětiletý capart jsem chtě nechtě musel do polí s ním, o půlhodinu později nás hledal celý atletický oddíl a snad právě tehdy vznikl pojem přespolní běh, neb všichni kolem nás běhali a volali Bore a Karlíku.

Jak je vidno našli mne a proto můžu pokračovat v oslavné historické eseji na mého veselého otce Karla.

K ragby dovedla mého tátu veselá a často potácející se parta podivných individuí jež se v neděli večer potácela po vyškovském náměstí za zpěvu lidových písní, ano byli to ragbisté vracející se ze zápasu. Brzy nato se již mezi nimi podobně potácel i můj táta. Později mezi ragbisty využil svoji atletickou rychlost a chybějící techniku nahrazoval tvrdostí, jeho skládky byly pro soupeře setkáním s rozjetým vlakem. O pár let později již jako plnohodnotný hráč byl po nekonečné šňůře úspěchů vyškovského klubu pozván do reprezentace, svůj první zápas se lvíčkem na prsou sehrál proti Jugoslávii a poté již v reprezentaci zůstal.

Zde potkal své další nové kamarády a pro jejich obveselení byl prý ochoten udělat cokoliv. Brunko Kudrna mi vyprávěl jak společně s mým tátou po zápase v Barceloně navštívili sovětskou obchodní loď, a táta se kapitánovi představil jako poslední šlechtic starého ruského rodu Šeremetěvů a vyžadoval po sovětské posádce poslušnost a vodku pro všechny, sovětský kapitán byl okamžitě pro i když v dobách hluboké totality bylo setkání s emigrantem nebezpečné. Na lodi vypukl pravý ruský večírek, vodka, kozáček a bujarý zpěv sovětských písní. Závěr večera prý ukončit táta prvovýstupem na lodní komín a za zpěvu ,,oči čórnyje,, vyzýval ostatní ke světové revoluci.

Ovšem ten samý den předtím odehrál skvělý zápas v reprezentaci a donutil proti sobě vystřídat celkem tři protihráče, které odnášeli neboť táta svými skládkami zničil.S reprezentací se loučil v zápase ve Vyškově proti Polsku, patřil k nejlepším, ale i tak jsme prohráli 3 ku 14 a tím sestoupili do skupiny B v Evropě, mimo jiné ve skupině A byli takoví soupeři jako Francie, Rumunsko, Itálie, a Španělsko.

Ve Vyškově hrál dlouho a stabilněligu za TJ Rostex a získal celkem 8 titulů Mistra ČR, také titul Mistra sportu. Zde zažil mnoho veselých příběhů z nichž u většiny byl hlavním aktérem. Já mám nejraději tu o propagačním utkání ragby na letní slavnosti dožínek na Vyškovském letišti, kdy proti sobě nastoupila mužstva domácího Vyškova a mužstvo pražáků, neboli cajzlů z Pragy, která měla divákům, jež prý bylo požehnaně, ukázat krásné a technické ragby se spoustou kombinačních akcí.

Hm, myšlenka to byla pěkná, hráči obou mužstev dostali pokyny nehrát tvrdě, ale pouze technicky a na krásu, což jim vydrželo, ovšem asi do 10té minuty potom to přišlo, prý omylem někdo z domácích hráčů vyslal pěst která zasáhla soupeřovo oko a ve 25té minutě bylo na improvizovaném hřišti celkem asi 5 sanitních vozů, které odváželi jednoho zraněného sportovce za druhým, hm, pěkný propagační zápas. Druhá půle se již nehrála a diváci se na zbylé ragbisty dívali jako na gladiátory.

Po ukončení hráčské kariéry pokračoval u ragby jako trenér mládeže ve Vyškově a v Brně kam později po odešel po nějakých neshodách ( jaká to podobnost ). Vychoval zde spoustu ragbistů a já mám od té doby pocit, že mne s ním stále všichni ti, které trénoval neustále srovnávají. Ve Vyškově společně s Jardou Indrou, vytvořili výbornou a nezapomenutelnou trenérskou dvojici a jejich svěřenci sváděli tuhé boje zejména proti Říčanům, které v té době trénoval Tonda Frydrych.

Naše souboje na hřišti byli vždy velmi prestižní, ale všichni trenéři se navzájem znali a byli dobrými kamarády. Tátovou a Jardovou zásluhou našlo vyškovské ragby své pokračovatele úspěšných let. Všechny hráče nemůžu vyjmenovat neboť jich je spousta a spousta. V Brně kde později působil vychoval takové borce jako je třeba Pepíček Weberů nebo Sirup.

K tomu všemu trénoval také reprezentační výběry kadetů a juniorů a věnoval se své umělecké kariéře, dnes snad všichni ví, že táta je dodnes výtečný keramik a výtvarník. Mimi jiné vytvořil klubové znaky Vyškova, Dragonu Brno je autorem postavičky mravence Ferdy držícího míč, který je k vidění na zakládající desce v areálu Bystrce, je tvůrcem mnoha trofejí z nichž je asi nejznámější populární Šiška tlačenky o kterou se každý rok na podzim svádějí tuhé veteránské boje, málokdo ví, že tento již 20 let trvající turnaj táta zakládal společně se svým kamarádem Dědkem Kotlovým ze Zlína. Mnoho evropských kluboven je ozdobeno keramickými ragbisty jež Vám na při pohledu na ně vykouzlí úsměv na tváři. Já osobně mám nejraději jeho slogan: ,,Největším potěšením v životě muže je svlékat ženu a oblékat ragbyový dres,,

A právě usměv, dobrá nálada a věčný optimismus to je tátova devíza, pro kterou ho má spousta lidí rádo a také spousta lidí ne. Ač táta prohlašuje, že po 50. se již narozeniny neslaví a gentleman nemluví o svém věku, myslím si že ti kteří ho znají mu můžou aspoň symbolicky popřát hodně dalších životních úspěchů a pevné zdraví. Tátovo číslo do ateliéru je 517 348 364.

 

Pro mého tátu sepsal jeho syn Karel junior.

 

Ragby CZ > Zprávy > Lidé v českém ragby > Karel Bambýk Ševčík – senior slaví 60 až 70 let

právě se děje

soutěže

 



načítám...