Holky a ragby

O ragby se v poslední době kromě mužů zajímají i představitelky něžného pohlaví. Do redakce se nám dostal zajímavý článek od autorky Jany Petráňové, který byl zveřejněn v podzimním vydání časopisu vysoké školy ČVÚT.

Jo,jo, už je to tak, po čutání do kulatého už se ženský pletou i do běhání se šišatým. Nicméně nemá smysl nic předstírat, hlavní účel tohoto článkuje nalákat další dámy, aby se do ragby zapojily, protože nás je stále málo, a pány, aby se na nás někdy přišli podívat a zafandit.

Na úvod trochu té teorie. Ragby je pojmenované po městě Rugby v hrabství Warwickshire ve střední Anglii, kde se v roce 1823 jeden z žáků místní školy jako první rozhodl, "nedbaje pravidel fotbalu, jak se tehdy hrál", že míč popadne do ruky a poběží s ním dopředu.

Tak vznikla nová hra - rugby football, která se přes anglické internátní školy postupně rozšířila po celé zemi a posléze do všech britských kolonií, přes Kanál do Francie, přes moře do USA a do dalších zemí.

Britové a jejich kolonie mají nesporné vedoucí postavení ve světovém ragby mužů i žen. Ragby je zde často školním sportem číslo jedna a také výchovným prostředkem - někteří si možná vybavíte scénu s výročním zápasem nebohých žáčků proti učitelům v Monty Pythonovském Smyslu života. Téměř každý významný Brit měl někdy s ragby co do činění a pozice v ragby se prý píše i do CV:-).

Mistrovstvím světa je Rugby World Cup, poslední RWC v roce 2003 vyhrála Anglie, přičemž další bude v roce 2007 ve Francii. Dále se každý rok hraje Tri Nation Cup (JAR,Nový Zéland, Austrálie) a Six Nations Cup (Wales, Irsko, Francie, Anglie, Skotsko, Itálie) - země v pořadí tak, jak se naposledy umístily. Ve všech těchto případech jsou pravidelně vyprodány 80 tisícové stadiony a ragby je jedním z nejziskovějších sportů.

Znovuumístění ragby na olympiádu (poslední vítězství si roce 1924 odvezli Američané) je teď opět žhavým tématem. V jednotlivých státech se samozřejmě hrají ligy, které jsou ovšem profesionální jen ve "velkých" ragbyových zemích. Jako první proběhla profesionalizace v Anglii, a to teprve v roce 1995!

Ragby a Ferda Mravenec

U nás se ragby hraje od dvacátých let, při­čemž kolébkou ragby je Brno a zakladatelem autor Ferdy Mravence, Ondřej Sekora. Tento redaktor časopisu Sport se pro ragby nadchl ve Francii a jako první přeložil do češtiny pravidla, organizoval soutěže, soudcoval a ragby se zabý­val celý život, i když sám prý nikdy vlastně po­řádně nehrál.

Dnes se hraje extraliga a první liga, v obou je po osmi týmech. Podzimní část extraligy vyhrála Sparta Praha, ale jarní část bude jistě ještě velmi zajímavá, Říčany s podporou Anety Langerové jistě Spartě nedarují nic zadarmo. Ve světovém měřítku hrajeme A skupinu v Evropě, která je ovšem až za Six Nation Cupem, takže jsme něco kolem 12 místa v Evropě. Podle ratingu International Rugby Board jsme 25. na světě.

A jak že je to tedy s těmi ženskými?

Popravdě, ještě před rokem jsem neměla po­tuchy, že holky taky hrají ragby. Já sama jsem se k tomuto sportu dostala oklikou přes USA, kde jsem loni byla na výměně na Kansas State University. Přestože je Kansas dost zapadákov, na univerzitě je spousta kulturního a sportovního vyžití.

Prim tu samozřejmě hraje fotbal, ten americký, ale i v jiných sportech má KSU zdatné atlety a vychovala už i pár olympijských medai­listů. Já jsem měla zálusk na nějaké ty universitní kreditové kursy šermování nebo lukostřelby. To nakonec nevyšlo, nicméně šance zkusit něco nového a zlepšit si kondici se naskytla brzy.

Přes kamarády jsem náhodou, jak jinak než v hospodě, natrefila hráčky ragby, a pár dní nato jsem se, ani nevím jak, ocitla na tréninku. Moje obavy, že nic neumím a mám mizernou kondi­ci, se brzy rozplynuly. Nováčků bylo v týmu víc a později jsem zjistila, že vítaná je každá nová holka, protože tým je značně nestálý.

Když jsem se na tréninku objevila i druhý den, trenér se jen potutelně usmíval a prohodil: "Super, je vidět, že se nebojíš. Takže s námi jedeš o víkendu na turnaj?"

Ano, přesně takhle to v ragby chodí, po pár trénincích následuje křest ohněm. Hráček a někdy i hráčů je nedostatek, takže okamžité zapojení nováčků do soutěží je naprosto běžná praxe.

Víkendový turnaj jsem sice ještě odmítla, ale týden na to už jsem nastupovala v zápase proti University of Nebrasca, s chráničem zubů, v půjčených kopačkách, s téměř nulovou znalostí pravidel a velmi mlhavou potuchou, co mám vlastně dělat.

Bylo mi řečeno: "Hraješ křídlo, takže když se k tobě dostane míč, což asi nebude moc často, utíkej dopředu a skóruj. Když proti tobě poběží soupeřka s míčem, sejmi ji na zem, jakkoliv, jen ne za krk. Když bude potřeba, ostatní ti poradí. Co nevidí rozhodčí, je povolené." Hm, dobrý, takže run, Forrest, run!!! Kupodivu byla tato instruktáž docela dostatečná, ostatní holky vždy zakřičely co a jak, zápas jsme sice prohrály, ale to nám nováčkům nevadilo, protože jsme konečně při hře pochopily (nebo pochopili???), co jsme to vlastně předtím trénovaly.

Nejlepší jsou mlýny

Takže teď by bylo na místě se stručně zmínit o pravidlech. Klasické ragby se hraje v 15 hráčích, populární jsou sedmičkové turnaje, podle situace týmů lze domluvit dvanáctky, desítky atd.. Přihrává se jen dozadu, dopředu se může kopat. Skóre (pětka) je, když útočící hráč položí míč v pětkovišti soupeře.

Pětkoviště je po celé kratší straně hřiště, po položení následuje ještě kop na branku - "háčko", ježto proměněn znamená další 2 body.

Vtipné jsou názvy pozic. Tým se dělí na "pack" a "back" players, česky roj a útok. Roj tvoří dva pilíře, mezi nimi mlynář, zezadu se váže 2. řada a 3. řada - rváčci. Následuje mlýnová spojka (mlýnovka), a celý útok tvoří úto-kovka, 1. a 2. tříčtvrtka, mrtvé křídlo, živé křídlo a zadák. Rojníci jsou vždy v paklíku vepředu a útočníci se řadí za ně do jakési šipky, podle situace více nalevo či napravo.

Hra začíná výkopem z půlky, po přerušeních se znovu rozehrává z mlýna nebo se vhazuje aut. Mlýn je to, co většina lidí zná z ragby, rojníci se sváží do sebe, na pokyn rozhodčího "ready, sink, engage" se oba roje proti sobě opřou (mimochodem, dámy, toto sekundové "ufff.." v mužském podání je tak sexy! - opačně nedovedu posoudit);) a přetlačují se nad míčem, který je do mlýna vkutálen ze strany.

Vhazování autu je stejně zábavná situace, jeden nebo dva hráči z každého týmu jsou vyzvedáváni do vzduchu, a to za trenýrky, pod nimiž se mnoho hráčů ne­obtěžuje nic dalšího nosit, čili občas je hodně k vidění.

Když rojníci vydolují míč, je založeno na útok a tímto i na pěknou podívanou - kličky, nůžky, prohozy křížem, či jen prosté hop-hop-hop až k rychlému křídlu, které šišku položí za čáru elegantním skluzem a zatančí rituální taneček.

Jediným způsobem, jak zastavit soupeře a získat míč, je skládka, což znamená dostat soupeře k zemi, jakkoliv, jen ne za krk. Po doteku míče či hráče země se nepřerušuje, což dává hře napří­klad oproti americkému fotbalu větší plynulost a zajímavost.

Z Kansasu do nároďáku?

Zpět k dívkám. Ženské ragby se ve světě hraje od 70. let, špičkou jsou Angličanky, Američan­ky a Novozélanďanky, v jejichž zemi se jiný sport téměř nepěstuje a které vyhrály poslední dva Women's Rugby World Cupy, v Británii se hraje celonárodní liga a jsou zde desítky týmů. V mnoha zemích ale týmy stále spíše zápasí o udržení kádru než se zvyšováním výkonnosti.

Po roce hraní, lépe řečeno učení se hrát, v Kansasu, kde je ragby na docela slušné úrovni, i když kvalit týmů z východního pobřeží nedo­sahuje, jsem se začala po internetu poohlížet, zda a kde by se dalo hrát u nás.

Zajásala jsem hned u prvních vygooglovaných stránek ČSRU, kde se skvěl odkaz "ženské ragby", který mi odhalil, že ženské ragby bylo založeno před dvěma lety a existují i nějaké ty týmy, v Praze a v Brně. V domnění, že píšu trenérce Lizards Vysočany, jsem se po emailu já, duší spíše Slávista a hlavně Pardubičák, upsala do týmu Sparty Praha :-), což se nakonec ukázalo jako správná náhoda.

V současnosti je Sparta díky PR aktivitě kapitánky Radky, ochotě trenérky Romany a pomoci dalších lidí nejpočetnějším, nejzkuše­nějším a nejčastěji hrajícím ženským týmem v ČR. Spektrum týmu je docela pestré.

Máme převážně studentky - ze střední a z vysoké, dvě ze základní školy, několik pracujících a dvě ma­minky. Většina dívek už nějaký ten sport prak­tikovala, hodně jich k nám "zběhlo" z házené, některé mají ragby jako doplňkový sport, napří­klad k taekwondu a, divte se, i k baletu. Jsou tu i hráčky, které si prošly roky tréninku v dorostu chlapců. O vývoji týmu a úspěších si můžete přečíst na webu.

Protože pravidelná soutěž zatím neexistuje a šancí k zápasům je málo, občas využíváme možnosti trénovat a hrát proti sparťanským ka­detům, což je vždy oboustranná legrace. Jen pan trenér kadetů je z toho občas nešťastný:-)

Dalšími pražskými týmy jsou Lizards Vyso­čany a vznikající Petrovice, na Moravě pak zre­konstruovaný brněnský tým ve Vyškově a mladé týmy ve Zlíně a Otrokovicích. Nyní se zápasy omezují na turnaje, a to spíše sedmičkové nebo desítkové. Výhoda této situace spočívá v tom, že šanci hrát za nároďák máte třeba i s hulením krabky denně docela velkou ;)

Je jasné, že ke zlepšení úrovně a založení pravidelné soutěže bude do budoucna potřeba založit a udržet více týmů, což se snad podaří i díky projektu Sport bez předsudků.

Tento pro­jekt měl za úkol popularizovat 4 druhy sportů (plavání, atletiku, dívčí fotbal a tzn. touch rugby) mezi dětmi. Největší popularitě mezi chlapci i dívkami se těšilo právě bezkontaktní ragby neboli touch rugby, kde se místo skládání hraje na dotek, a dnes je tímto na mnoha místech v ČR vytvořena pro dívčí ragby základna.

Ragby je hra, kterou hrají…

Takže dámy, které jsou již ke hře patřičně naladěny, se teď jistě ptají, co je k ragby potře­ba. Na jednom záchodku v Irsku najdete na zdi vyryto: "Ragby je hra, kterou hrají muži se zvláštně tvarovanou koulí."

Neboj, zvláštně tvarovanou kouli ti zapůjčí na tréninku, to pohlaví se taky nějak pomine, takže vesměs nepotřebuješ nic speciálního kromě kopaček a neroztrhnutelného trička. Netrap se postavou. Jestli jsi korpulentní, přesně tebe potřebujeme jako rojníka!

Jestli jsi malá a rychlá, výborně, na křídlo s tebou! Jestli jsi malá a pomalá, hodíš se na mlynáře! Neboj se kondice, od toho jsou tréninky a brzo ji nabereš. Určitá tvrdost se hodí, ale dá se získat, je to spíš o psychice.

Kdo z pánů si stále ještě v této chvíli předsta­vuje, že ženy hrající ragby jsou obludné mužatky, před kterými by položil peněženku a ustoupil do stínu, se může o opaku přijít přesvědčit sám - stačí na jaře sledovat web rugby.cz, kde budou avizovány všechny chysta­né akce.

Ať jste pohlaví mužského či ženského, hemafroditi či pokud si nejste jisti, najdete zde také potřebné informace o možnostech hraní, kde je nejbližší klub, komu napsat atd. Jsou li tu nadšenci, kteří by chtěli založit ragby (fan) klub na ČVUT, ozvěte se, a nějakou srandu vymyslíme:-)!

Ragbisté, ragbistky a jejich fanoušci jsou spe­cifická komunita ve všech zemích světa. Mají svůj druh humoru, písně, rituály, jsou zdatní "píči" a všichni jsou na svůj sport nesmírně hrdí. Kdybych měla krátce charakterizovat ragby a lidi kolem něj, použila bych text plakátu, který visí v mé ex-klubové hospodě v Kansasu: "Při RAGBY procházejí hráči čtyřiceti minutami PEKLA. Potom hrají druhý poločas."

Jana Petráňová