Celostátní přebor kadetů

18.11.2013

V sobotu 9. 11. 2013 proběhl v Praze – Petrovicích 1. Celostátní turnaj za účasti 5 týmů (Mountfield Říčany, JIMI Vyškov, Sparta Praha, společenství dvou klubů - Slavia Praha a Petrovice, společenství tří klubů Lokomotiva Olomouc, Zlín a Havířov). Turnaje se mohly účastnit hráči ročníku narození 1997/ 98 tedy současní kadeti a hráči mladší, starší žáci.

Na turnaji chyběly družstva TJ Sokol Mariánské Hory – Ostrava a kadeti Dragonu Brno.

 Utkání se hrála v tomto pro ragby typickém období na hřišti s měkkým terénem. Nicméně v zemích jako je Francie či Velká Británie se soutěže teprve rozbíhají a na podobném terénu se hraje až do jara.

U nás je většinová tendence ragbyovou sezonu končit v polovině října a začít nejpozději v dubnu, máme totiž představu, že ragby se hraje pouze v ideálním prostředí, poněkud jsme zapomněli, že ragby je pravý sport pro chladnější období. Také u nás často převládá názor, že nemůžeme hrát v přívětivém počasí v listopadu, prosinci, lednu, abychom si nezničili travnaté povrchy. Já si pak, ale kladu otázku, co vlastně chceme, travnaté plochy nebo odolné a sportovně zdatné hráče?

Touto skoro pět měsíců trvající přestávkou si však sami sobě dlouhodobě podkopáváme větev v podobě sportovní výkonnosti.

V rámci turnaje jsem se především zaměřil na vlastní herní systémy jednotlivých družstev či společenství, následně na herní projev všech adeptů reprezentačního dresu a také na hráče, kteří by mohli v budoucnu být povoláni na srazy Regionálních mládežnických družstev.

Také mne po nedávném zážitku s možným exitem hráče na hřišti zajímalo, zda je přítomna zdravotní služba, jestli je dostatečně označena a zda je seznámena se specifickými prvky, které náš sport s sebou nese (ošetření hráče během utkání přímo na hrací ploše).

Mohu konstatovat, že by ačkoliv by se mohlo zdát, že největším nepřítelem hráčů byl těžký terén, který byl po nočním vydatném dešti velmi měkký a způsoboval většině hráčů problémy se zpracováním míče, tak terén největší nepřítel nebyl.

Družstva jako Mountfield Říčany a v prvním utkání Sparta Praha dokázaly v rámci vlastních utkání udržet míč ve hře přes 60% čistého času a obě družstva dokázaly vyprodukovat více jak 6 přihrávek bez následného předhozu či ztráty míče.

V průběhu turnaje mne zajímalo, zda tyto družstva udrží tuto moji kladnou vlastní statistiku držení míče. Říčany, ač jim síly ubývaly, si dokázaly svoji statistiku udržet a vnutit každému soupeři svůj herní styl, oproti tomu Spartě vydržela pouze v prvním utkání.

Říčany hrály své lehkonohé moderní ragby s moderním čištěním míče (Break Down) a za velmi dobré kolektivní taktiky se jim často v obraně soupeřů otevíraly volné prostory, které dokázaly využít k nebezpečným průnikům a skórovat, zde dominoval zejména Jakub Kýhos a celý modrobílý útok.

Zajímalo mne utkání modrobílých a Vyškova, kde jsem chtěl znát odpověď na otázku, zda se na těžkém terénu prosadí systém hry Říčan či běhavé prvky a urputnost v obraně Moravanů.

Byly to Říčany, kdo diktoval tempo a styl hry, ale překvapivě inkasovaly položení jako první, když při vlastním soustředěném tlaku jim zhruba 3 metry před brankovištěm Vyškova upadl míč a reprezentační křídlo Heimerle využil svoji atletickou přípravu a rychlost, a sprintem přes celé hřiště poprvé skóroval. Říčany však nepolevily ve svém systému hry a obrátili vedení na svoji stranu zhruba do pěti minut. Jejich herní systém slavil úspěch.

U obou týmů mne velmi mile překvapili všichni nominovaní reprezentanti (Říčany - Chytil, Kýhos, Roj, bratři Froňkovi, Cimprich a Fojtík, Vyškov – Šenk, Heimerle, Kýz, Frič a Vláčil), protože jejich výkon opravdu vyčníval nad ostatní. Také jsem našel nového adepta do Regionálního výběru, hráče Říčan – Petr Máslo, jehož výkony si o to přímo křičely.

Sparta se již v druhém utkání odklonila od svého kolektivního a moderního pojetí a začala hrát příliš individuálně, nejmarkantněji se to projevilo v utkání s JIMI Vyškov, kde jim dobře organizovaná obranná hra Moravanů působila problémy a nedovolila rozvinout jejich systém hry. Poté se následně musela bránit organizovaným atakům Vyškovských hráčů roje, kde velmi dobře odváděli svoji černou práci všichni nominovaní reprezentanti (Kýz, Vláčil, Frič)

Utkání tedy skončilo remízou - 0 ku 0. Spartě citelně chyběl na vazači, zraněný kapitán Hubert Dřímal, reprezentanti také neodehráli své maximum, absolutorium zaslouží pouze mlynář Klazar a druhořadník Crowther, rváček Marek, oba bratři Hřebačkové hráli příliš individuálně, zbytečně silově a plně nevyužívali potenci ostatních spoluhráčů/ reprezentantů na útoku – Maier, Koudelka, Očko (oba Tatra Smíchov)

Utkání Říčan a Sparty mělo být tím nejlepším, co jsme mohli v sobotním dopoledni vidět, ale to by museli hráči v rudém dresu nehrát individuálně a silově, ale využívat prostory, které útočné řadě vytvořila rojová formace. Sparta, při většině řešení ztrácela míče ve skrumážích a nadšeně hrající ,,modří“ takto získané míče rychle rozehrávali do volných prostorů, kde následně důrazně vstupovali do nepřipravené obrany a dvakrát se jim podařilo skórovat.  Utkání tedy skončilo 2 ku 0 pro Říčany.

U obou společenství se projevovaly nedostatky, které tyto svazky z rozumu přináší, absence herního systému, nesehranost, spousta individuálních chyb a celková nekoncepčnost, ačkoliv obě tato společenství disponují velmi zajímavými a somaticky dobře urostlými hráči rojové formace.

Společenství z Hané na mne působilo při prohře se Společenstvím ,,sešívaných a ,,Přátel zeleného údolí“, více nesehraněji. U obou těchto týmů je kladen velký důraz na nasazení a bojovnost, ale to jsou atributy, které se mají rozvíjet v soutěžích mladších a starších žáků.

V kategorii kadetů je již nutné rozvíjet další aspekty hry, jako například již zmiňovaný herní systém družstva a poziční hru každého jednotlivce v různých fázích utkání. Tyto prvky se zde bohužel neprojevují a společenství jsou seskupena pouze za jediným účelem, kterým je udržení hráče do co možná nejpozdějšího věku, tedy do mužů. Otázkou však je, jaký přínos budou mít takto takticky a systémově nepřipravení hráči pro dané oddíly mít.

Je ovšem nutno zdůraznit, že u obou celků byl dostatečný počet trenérů (u obou 3), ale dle mého názoru je nutno se, se svými týmy, častěji scházet v tréninkovém období a vnutit celkům herní styl, který by byly obě družstva posléze předvádět. Hra, prosadím se sám, když to nejde, pak nahraju nebo nakopnu míč a utíkám za ním, je v dnešním ragby již značně zastaralý.

Byl bych nerad, aby někdo pochopil, že na vině jsou právě nadšenci – trenéři těchto oddílů, to určitě ne, ale zde by se mělo do tohoto problému více ponořit vedení již výše zmiňovaných oddílů (Slavia, Petrovice, Zlín, Olomouc, Havířov).

JIMI Vyškov, jak jsem již zmiňoval, překvapilo mne, že všichni hráči Regionálního výběru Moravy (Šenk, Heimerle, M. Školař, Kýz, Frič a Vláčil) dokázali hře vnutit herní systém, zvláště při hře po skrumáži. Vyškov vždy zdobí velké nasazení, bojovnost a odhodlání zvítězit za každou cenu, ovšem jak už jsem zmiňoval, v tomto věku by se již u hráčů měly rozvíjet jiné atributy hry. Co mne zklamalo, že hra útočníků je postavená stále na tom, že hráči útoku odhazují míč až na hluboko postavené křídlo, které je následně polapeno a složeno ,,klouzající obranou“,(Říčany, Sparta), a nebo cílené nakopávání míče ve smyslu: ,,kopnu, poběžím za míčem a následně složím protihráče zakládajícího protiútok“. Ano, tento systém je na takovém

terénu praktický, ale Vyškov ho používá i v momentech, kdy by byl následný průnik obranou s aktivní podporou hráče nesoucího míč, daleko přínosnější. Celkově mi u Vyškova chybí moderní systém hry, což je škoda, protože většina hráčů má individuální schopnosti na dobré úrovni.

Škoda, že jsem nemohl spatřit herní výkony hráčů z Ostravy a Dragonu Brno, vždyť Celostátní turnaje patří hlavně k poměření sportovní úrovně jednotlivých klubů, zde by mělo dojít ke konfrontacím herních systémů a k porovnání zda u hráčů stoupá jejich herní kvalita.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že Celostátní turnaje jsou i kvalifikací na závěrečný turnaj o Mistra republiky

Přínosem je však celkový počet družstev a hráčů těchto ročníků, protože i když ročník 1997 nemá dostatečný počet hráčů, ročníky narození 1998 a 1999 slibují celkově ,,lepší časy“ a zcela jistě na nich budeme moci dále pracovat.

 

Karel Ševčík a Realizační tým ČR U16/ 17/ 18

 

Ragby CZ > Zprávy > Mládež > Reprezentace mládeže > Celostátní přebor kadetů