Blog KŠ: Společenské nešvary při výchově a na hřištích!

23.2.2012 blog Karla Ševčíka

Mé dva rané ragbyové trenérské vzory, můj táta Karel a Jarda Indra z Vyškova mi předali během své dlouholeté činnosti u mládeže několik hlavních základních prvků, kterých se držím dodnes a které jsou stále všeobecné platné.

Ragby zdar!

blatnice_2009_12.jpgJako první nás naučili nahlas pozdravit všechny, které jsme ve sportovním areálu potkali. Na naše dotazy jak máme zdravit někoho, koho neznáme, měli odpověď, že na ragby jsme si všichni rovni a máme každého pozdravit viditelně a dostatečně nahlas výrokem ,,Ragby Zdar‘‘!

Občas nám to přineslo malé obtíže, zejména když jsme tím to způsobem zdravili na jiných než domácích hřištím a kde tuto společenskou formalitu zachovávali ve všeobecně vžitém ,,Dobrý den“. Nicméně naše neústupnost a pravidelná opakovanost zanesla tento systém později do všech ragbyových areálů v rámci celé republiky.

Dnes již také chápu jistou potměšilost při drobné obměně pozdravu v tehdejším Gottwaldově (nyní Zlín), kde jsme měli obměnu pozdravu na ,,Ragby a Zlínu Zdar‘‘. Dodnes před sebou vidím doruda zbarvenou tvář atletického funkcionáře, který nám v tehdejším Gottwaldově, předával klíče od šaten a snažil se nám vysvětlit, že Zlín se nyní jmenuje Gottwaldov. My jsme kontrovali naučeným ,,My jsme vnuci Stalina, přijeli jsme do Zlína‘‘.

Druhým pojmem bylo v co nejkratším možném čase nám sotva desetiletým klukům vysvětlit základní společný cíl tak abychom ho pochopili a byli schopni následně plnit. Tím hlavním cílem bylo hrát ragby pro radost. Posléze jak jsme dospívali, se přidávaly další cíle, ke kterým již samozřejmě patřila zisk vítězství ať už nad jednotlivými soupeři nebona různých přeborech republiky. Avšak, také si dodnes pamatuji a stále ctím jedno rčení z ragbyového desatera: ,,Po vítězství nezpychni, po porážce nezoufej“.

Dnes si těchto pojmů všímám, vždy když přijdu mezi mladé adepty ragby a ihned dokážu posoudit erudici vedoucích trenérů a vychovatelů. Občas procházím areálem a jen sem tam mi někdo řekne dobrý den, nebo i ahoj Karle. Myslím, že je to škoda, nedodržovat podobné ragbyové tradice, které měli a mají za hlavní význam výchovu hráčů po společenské stránce a, které jsou v ragbyově vyspělých zemích tradicí.

Proto apeluji na všechny trenéra a vychovatele naší nejmladší generace, naučte děti zdravit jako rovný rovného a snažte se, aby pochopili, že vítězství není všechno a po prohře není důvod ke dlouhodobému smutku.

Vedení týmu neboli ,,Coaching“

Vždy, když jsem měl možnost porovnávat sportovní dovednosti se zahraničními soupeři, mne udivovalo a překvapovalo, že jejich trenéři skoro nikdy na hráče nekřičí jako blázni a nelítají podél celého hřiště.

Disciplína a Respekt

V ragbyově vyspělejším světě jsou totiž od nejmladších kategorií přesunuty kompetence řízení utkání na osobnost kapitána, který má za cíl družstvo při hře řídit, posoudit hru soupeře a následně reagovat úpravou taktiky.

Trenér družstvo připravuje do okamžiku rozcvičení, posléze zopakuje stanovenou taktiku a pak předává družstvo kapitánovi. V průběhu poločasu se zaměří na to, jestli hráči plní stanovenou taktiku a zda je správná. V poločase toto hodnocení krátce a pozitivně prezentuje celému týmu, navrhne možnosti řešení a opět předá tým kapitánovi.

U nás jsme na všech úrovních mládeže i dospělých převzali tzv. fotbalový model ,,koučování‘‘ kdy trenéři (přiznám se, že občas i já sám), chodí z jedné strany hřiště na druhou, křičí na hráče povely a pokyny, občas radí rozhodčím. Naštěstí vulgarity se objevují jen zřídka.

Tímto způsobem ovšem docílíme pouze toho, že nás hráči přestávají vnímat a stáváme se pouhým nespecifikovatelným šumem.

Nejlepší pro hru a hráče samotné je předání kompetencí kapitánovi a při poukazování na chybné individuální či kolektivní rozhodnutí je také nutné navrhnout řešení společně s oboustrannou komunikací.

Nedostatek úcty, respektu a národní hrdost

Na toto téma si jistě vzpomene každý, kdo má nebo měl zkušenost s ragby.

Každý z nás ragbistů, určitě minimálně jednou udělal něco, co se vymyká ragbyovému nepsanému kodexu. Nadávka soupeři či vlastnímu spoluhráči, komentář směrem k rozhodčímu, divákům na tribuně, vulgární, ale i jiné pokřiky ve víru hry a zápasu.

Je však dobré si uvědomit, že není špatné posléze přiznat svůj omyl a snažit se zapracovat na nápravě. V kategorii dospělých si naši mladí hráči berou příklad, pro ně jsou dospělí zrcadlo, co dělají oni, můžou zkusit také a často bez následného potrestání ze strany vlastních trenérů a vychovatelů.

Mne nedávno nejvíce zarazila zkušenost, se kterou jsem se ještě nesetkal a která mne přivedla na otázku, má vůbec důvod se snažit, prezentovat ragby jako společenský a správný sport.

Společně s argentinským trenérem Juanem Szeremetou, který dlouhodobě bydlí v česku, jsme měli možnost připravovat reprezentační výběr hráčů do 15 a 16 let. Argentinci jak známo patří i přes svůj amatérský kredit k absolutní špičce světového ragby a proto jsme se s Juanem později dostali k otázce národní hrdosti, která je v Argentině velmi vysoko ceněna a dostali jsme se tedy k otázce možnosti reprezentovat svoji zemi.

Na reprezentační sraz se bez omluvy nedostavilo několik nominovaných hráčů a k nám se dostala informace, že reprezentovat nechtějí, protože si to nepřeje jejich vlastní klub. Tato skutečnost nás velmi zarazila, neb jsme dokázali pochopit, že někdo nemusí uznávat zvolené autority, ale přenášet tuto averzi dál na hráče se nám zdálo absurdní. Po osobních rozhovorech z hráči daného klubu, jsme se rozhodli posílit vlastní identitu všech nám svěřeným hráčů. Nežli jsme začali první trénink, zeptali jsme se hráčů, kolik mají možností reprezentovat, zda mají na výběr? Zdůraznili jsme symboly vlastní identity, jako jsou česká vlajka, hymna, mít čest jít ji hájit proti jiným týmům.

Na dalším srazu jsme již měli všechny hráče.

Proč o této zkušenosti píšu? Z tohoto důvodu, když budeme učit hráče někoho či něco vědomě nerespektovat, po čase se stane, že dotyčný přestane respektovat nás osobně a tím pádem vlastně nevědomě poškozujeme celek, v našem případě české ragby!

 

Karel Ševčík

 

Ragby CZ > Komentáře > Blog KŠ: Společenské nešvary při výchově a na hřištích!

právě se děje

soutěže

 



načítám...