Blog Jana Macháčka: Příčiny neúspěchu našeho ragby

25.3.2013

Musím zde kladně ocenit Eduarda Medáka Krütznera. Ač se naše názory na české ragby diametrálně rozcházejí, stále píše a obhajuje svoje názory. Mám tak na co reagovat, argumentovat. Škoda, že mohu takto diskutovat jen s ním, protože se současné vedení českého ragby nemá plán žádný.

Myslíme podobně?

Docela často přemýšlím o tom, proč ragby v zahraničí je příjemnou zábavou, s výkonnostní špičkou, kdežto u nás se potácí v mrákotách. Myslím, že důvody začínám vidět. Bohužel, tyto důvody nepůjdou jen tak odstranit. Souvisejí s českou mentalitou, závistivostí.

Když s Medákem mluvíme, tak máme na mnoho věcí stejný názor. Vidí příčinu úpadku národního týmu především v tom, že je zde nedostatek odborníků.

Teličkovy chyby

Viní především nekvalitní trenérskou a manažerskou práci současného reprezentačního trenéra. Z jeho jmenování viní Pavla Teličku a jeho výbor. Připomíná, že zadlužil unii tím, že najal předraženého trenéra Gajana a koupil drahou reklamu i televizní přenosy.

Proč tak kritizuje Kafku?

Martin Kafka, současný trenér reprezentace je terčem Medákových kritik již déle. Od doby, kdy nahradil Edu Krütznera juniora v pozici placeného sportovního ředitele, a získal prestižní francouzské trenérské licence.

Kde se s Medákem neshodneme

Mám na několik věcí odlišný názor. Předně si myslím, že našemu ragby neschází dovežení francouzští odborníci nebo trenér, jakým je Eda junior.

Špatný výkon reprezentace je obrazem ligy a práce funkcionářů  

Mám odlišný názor na vliv trenéra na výkon národního týmu. Tréninky i bezprostřední přípravu jsem viděl a její struktura mi přišla na špičkové úrovni. Obdobná té, kterou jem zažil jako profesionální hráč ve špičkových Evropských týmech.

Jenže za několik dní nelze udělat zázrak. Hráči jsou takticky a kondičně nevyzrálí, protože to po nich naše soutěž nevyžaduje. Neumí pracovat s prostorem, protože nehráli sedmičky.

Co se týká krajánků a jejich účasti, byl dán Kafkovi prostor a prostředky, aby je osobně objel, promluvil s francouzskými klubovými funkcionáři tak, jak to dělají trenéři v zahraničí? Udělal to někdo jiný z funkcionářů?

1. Schopní trenéři a funkcionáři

Nejvíce nám chybí kompetentní trenéři a funkcionáři. Na všech úrovních, nejen u reprezenací, ale především v klubech.

Po zkušenostech s Trenérskou akademií, kam se sami hlásí a vše si sami trenéři platí, vím, že zde o peníze nejde. Stačilo by, kdyby Unie skutečně zatlačila na to, aby se  vzdělávali.

2. Jednoduchá a kompaktní domácí nejvyšší soutěž

Pětiměsíční zimní pauza mezi 5. a 6. kolem domácí soutěže je demotivující. Kamarádi ze zahraničí i ostatní české sporty se nám smějí a klepají si na hlavu, co jsme za blbce. Nestačí, že v posledním podzimním kole sněží a první jarní odloží kolo většinu svých utkání.  

Hráči v tomto hloupém rozložení prostě odmítají trénovat čtyřikrát týdně. Bohužel, to je podmínkou dostat se do výkonnostního režimu.

Proč výkonnostního? Protože to je nutnou podmínkou, aby na ligu začali chodit diváci, všimly si ji media a sponzoři. Opačně to nefunguje a fungovat nebude. Nebudou chodit na přitloustlé stárnoucí taťky, kteří trénují jednou týdně.

Řešením je kompaktní, kvalitní jarní soutěž. A samozřejmě jedno finále, s termínem známým rok dopředu a prodávaným přes všechny kluby.

3. Národní soutěž sedmiček

Pro sedmičky platí to samé. Formát mají již dobrý, pět víkendů po sobě v létě. Je s podivem, že ČSRU není schopna to "brandově zabalit" a nabídnout sponzorům.

4. Evropská soutěž

Pokud chceme kvalitu ragby posunout výše, musíme vytvořit nad-klubové prostředí, které nám nabídne výkonnostní, kompaktní soutěž. Tou je třeba myšlenka dvou poloprofesionálních týmů, které by hrály dva měsíce na podzim soutěž s Němci a Poláky.

5. Odvaha zbavit se zbytečných nákladů, investovat do rozvoje  

Nechápu, za co utrácí unie skoro deset milionů korun ročně. Nechápu utracené miliony na kongresy a nechápu miliony na mládežnické reprezentace, když v dané kategorii je 50 hráčů. 

Nevím, proč se účastníme mužského okruhu FIRA Sevens, když na to nemáme a se současným zabezpečením mít nebudeme.

Pokud mluvíme o rozvoji, nutně to znamená nové vzdělané trenéry a fukcionáře, kteří přivedou nové děti, založí nové kluby.

6. Dát prostor těm, kteří něco dokázali

Vše je o lidech. Ve vedení Unie není nikdo, kdo by dokázal realizovat obecnou propagační (tedy ne-klubovou) ragbyovou akci nebo projekt bez peněz z rozpočtů. Nikdo takový není ani v organizačních komisích.

Zde se ukazuje česká "malost" v plné nahotě. Raději se nic neuspořádá, než by se tím chlubil někdo jiný.

Organizátory prokazatelně úspěšných akcí Antonína Brabce, Jiřího Skalla, Milana Rázgy, Karla Ševčíka, Romana Rygla (a neskromně uvedu i mě) Unie stále ignoruje.

7. Mít program a stát za ním

Ať špatný nebo ne, české ragby musí mít program. Fráze o rozvoji na valné hromadě nebo padesátistránkové směrnice o podpoře čehokoli jsou k ničemu.

Program musí mít jen několik bodů. A až tento program bude výkonný výbor mít, musí se jej držet a hlasitě ho podporovat. 

Martin Kafka měl dobrý program, ale to současné vedení ho nikdy nahlas nepodpořilo. Není divu, že to vzdal.

 

8. Přestat vypočítávat důvody, proč to nejde a začít

Vypočítávání důvodů, proč něco nejde, je naším národním sportem. Setkávám se s tím jak na klubové, tak na unijní úrovni.

Z uší už mi vychází pára, když slyším: "To by bylo hezké, Honzo, ale Ty žiješ jinde, tady na to nemáme peníze.". Mlčím, protože vím, že jejich názor nezměním. Odpověď, kterou nechtějí slyšet, totiž zní: "Ano, vy nikdy nebudete mít peníze, protože sedíte na zadku a o nic se nepokoušíte."

 

Těším se na komentáře

 

Jan Macháček 

Ragby CZ > Komentáře > Blog Jana Macháčka: Příčiny neúspěchu našeho ragby

právě se děje

soutěže

 



načítám...