Blog EK: Zamyšlení nad odchodem Martina Kafky z funkce Sportovního ředitele

10.12.2012 blog Eduarda Krütznera

Blog EK: Zamyšlení nad odchodem Martina Kafky z funkce Sportovního ředitele

V deníku Dnes jsem si přečetl článek od předsedy Olympijského výboru pana Kejvala o důvodech malého zájmu naši mládeže o sport.

Jednak jsou to vysoké finanční nároky na provozování některých sportů, ale také problémy s doprovodem rodičů dětí na tréninky a zápasy, které jsou dané pracovním zatížením a v neposlední řadě, nezájmem dětí o sport, protože současná doba jim nabízí řadu činností, které nevyžadují soustavné trénování a obětování víkendů pro soutěžní utkání.

Jako příklad uvádí lední hokej, který má velké problémy zajistit dostatečný počet mládežnických družstev, protože je to jednak finančně náročné, ale také to bolí a je to náročné na čas dětí i rodičů. Při tom je to u nás sport s velkou tradicí a patří k nejoblíbenějším, ověnčený řadou velkých mezinárodních úspěchů.

Po přečtení tohoto článku jsem si znovu uvědomil jak nelehká je práce našich klubů, získat dostatečný počet mladých hráčů pro svoje mládežnická družstva, zejména ve velkých městech.

Tyto problémy českého sportu mne donutili, abych si ještě jednou pročetl důvody odchodu Martina Kafky z funkce Sportovního ředitele. V úvodu uvádí, že se výkonnost našeho ragby od jeho příchodu do této funkce nezlepšila.

S tím lze souhlasit, ona se naopak značně zhoršila. Čísla jsou neúprosná z 24.místa rankingu IRB jsme se propadli na 47. Předpokládám tedy, že je to jedním z důvodů jeho odchodu, protože nebyl schopen prosadit své vize o rozvoji ragby u nás. Pak by ovšem měl přijmout svoji spoluzodpovědnost za tento stav a nesvádět vše pouze na neschopné, ignorantské a intrikánské kluby.

Do svého vínku si dal, když nastupoval do funkce SŘ, že chce zavést nový způsob komunikace, postavený na reálných, odborných a silnějších argumentech. Jeho vize o silných klubech v Extralize („Sportovně plný klub“, který má všechna mládežnická družstva, včetně Áčka, Béčka i žen) je zajisté správná, ale bohužel, viz výše nereálná.

Neznám klub, který by nechtěl mít plný stav. Pokud chtěl Martin prosadit taková pravidla, musel by si jednak spočítat náklady na chod takového kluby (což si rozhodně Martin neudělal), a měl by to také se všemi kluby důkladně projednat.

Já jsem si takový rozpočet udělal a mohu vás ubezpečit, že současné ekonomické podmínky většiny našich klubů, jim to neumožňují. „Plný klub“ by musel mít okolo 250 členů (10 družstev – 10-15 trenérů, 10 vedoucích družstev, 5 rozhodčích, 1 lékař, maséři, správce hřiště, vedení klubu, teplá voda, elektrika, údržba hřiště, praní min. 15 sad dresů, cestovné atd.) a jeho rozpočet by musel být nejméně 1 1/2 milionů korun, aby byl schopen zajistit zdárný provoz všech družstev a ještě by měl problém s časovým rozvrhem hřiště pro všechna tato družstva, protože až na výjimky, mají naše kluby k dispozici pouze jedno hřiště.

To nemluvím o finančně velmi náročné zimní přípravě všech družstev. Ptám se tedy, kolik máme klubů, které jsou finančně tak silné, aby tato nařízení beze zbytku, splnily ? Kolik je klubů, které by to nemohly splnit a byly by za to penalizovány, po případě by hrály nižší soutěž. Nedivme se pak, že kluby tato nereálná rozhodnutí odmítají plnit.

Právě v komunikaci s kluby měl Martin velký problém. V náplni jeho práce by měly být samozřejmě návštěvy klubů, kde by se seznámil jednak s kvalitou tréninkového procesu, ale také s chodem klubu a jeho případnými problémy.

To bohužel nečinil a protože byl léta v zahraničí a v žádném domácím klubu po svém návratu nepracoval, není vůbec obeznámen s činností a problémy našich klubů. Pochybuje o tom, že naše kluby mají nějakou vizi či Strategický plán, že nevědí co je to proces učení atd., jak to může vědět, když s nimi nekomunikoval.

Navíc pro kluby je velmi obtížné cokoli plánovat dopředu, když se soutěže za posledních 6 let, 5 x zásadně měnily. Komunikace pomocí písemných příkazů rozhodně v našich podmínkách nefunguje. Jen osobní styk a věcná diskuze přináší výsledky.

V dalším odstavci se Martin věnuje problematice „sedmičkového ragby“ a opět je přesvědčen o tom, že jeho vize, že VII se mají hrát pouze v jednom bloku až po XV soutěži, je tou nejlepší cestou k úspěchům v této Olympijské disciplíně.

Poukazuje na to, že VII jsou prověrkou základních dovedností a schopností hráčů, které našim hráčům tolik chybí a má představu, že právě ve zmíněném bloku po soutěži XV, se tyto nedostatky odstraní. Hrát VII v průběhu celé sezóny nepokládá za rozumné, protože kluby by jen vykazovaly činnost (nevím komu by ji vykazovaly ?) a stejně by je nechtěly hrát. Při tom se nabízel sponzor, který by VII podporoval, ale jen v případě, že se turnaje budou hrát právě během sezóny.

Nabídka byla samozřejmě ignorována. Je zcela zřejmé, že nemá jasnou koncepci rozvoje „sedmičkového ragby“, o čemž svědčí slabé výsledky naši reprezentace na mezinárodním poli. Navrhuje hrát VII na různých úrovních, aby mohli hrát také rojníci, tím popírá specifické podmínky pro přípravu hráče VII.

Schválil zřízení Akademie VII, kam docházelo minimum hráčů a viditelně to nesplnilo svůj účel, ale analýza žádná. Přestože mají být VII jako Olympijský sport prioritou naši unie, píše Martin v zápisu TR ze dne 25.10. : Neúčast dospělé reprezentace na okruhu turnajů FIRA po dobu několika let není nutná !!! Vypíše konkurs na trenéra VII (v zápisu TR rady je napsáno : on se stejně nikdo nepřihlásí) a když se někdo nakonec přihlásí, tak TR ho odmítne protože preferuje dlouhodobé řešení, které bude mít za cíl úspěch v kvalifikaci pro OH 2020 (viz zápis TR).

Proto se rozhodne vyhlásit nové výběrové řízení s nově definovanými kriterii do 26.10.2012. Samozřejmě do dnešního dne žádné nové výběrové řízení nevyhlásil. Co si tedy máme myslet o systematické a tolik proklamované odborné práci na rozvoji „sedmičkového ragby“.

Stěžuje si také na neochotu klubů uvolňovat hráče pro reprezentaci, to se ale zřejmě týká zejména hráčů, kteří hrají v zahraničí. To je zajisté pravda, ale problém je opět v tom, že Martin postrádá vlohy pro vstřícnou a věcnou komunikaci. Ještě nedávno všichni hráči, kteří hrají v zahraničí, rádi za reprezentaci startovali.

Stejný problém má v komunikaci s našimi kluby, protože by se přece nikdy nemohlo stát, aby trenér reprezentace nominoval k podzimním zápasům v ME 88 hráčů !!! Jak si máme vysvětlit skutečnost, že byla naše unie pověřena uspořádáním ME U-20 v prosinci loňského roku a SŘ sestaví Realizační tým až koncem července t.r. tedy 2 měsíce před turnajem. Opět důkaz špatné znalosti poměrů v našem ragby.

Jako SŘ by měl být v neustálém úzkém kontaktu s našimi trenéry, zejména s těmi, kteří by měli být potencionálními trenéry našich reprezentačních výběrů. To se už léta nekoná a na sportovní výkonnosti našeho ragby se to plně negativně projevuje.

Nedělejme ctnost z toho, že budujeme nový reprezentační tým z mladých nadějných hráčů, přiznejme si, že naši hráči, kteří hrají v zahraničí, nemají zájem za reprezentaci hrát. Slabé výsledky naši reprezentace negativně ovlivňují naši pozici jak ve FIRA-AER tak v IRB, ale bohužel také i v Česku. Jak bylo nedávno řečeno, jsou sportovní úspěchy na mezinárodním poli, výborný marketingový produkt. Současné výsledky naši reprezentace v ME, rozhodně neosloví případné sponzory, které tolik naše ragby potřebuje. Bohužel se to negativně projevuje i na klubové úrovni.

Na závěr bych chtěl uvést můj názor na činnost Martina Kafky ve funkci Sportovního ředitele za uplynulé období. Osobně jsem si vždy Martina vážil, znám ho jako velmi ctižádostivého, cílevědomého a úspěšného inteligentního hráče od jeho 15 let.

Podle mého názoru bylo velkou chybou minulého VV, že Martina okamžitě po jeho návratu ze zahraničí angažoval, bez jakýchkoli zkušeností, do tak náročných funkcích, jako je Sportovní ředitel a zároveň Trenér reprezentace. To je navíc podle názoru jak DTN IRB Michela Arpaillange i prezidenta FIRA-AER pana Jean-Clauda Baqué jasný střet zájmů, což mně sdělili u příležitosti pořádání ME U-20.

Nedivme se pak, že v obou funkcích neuspěl. Dvě tak odpovědné funkce bez dobré znalosti vnitřních poměrů v našem ragby, by nezvládl ani velmi zkušený odborník. Navíc jak sám uznává, má problém v tom, že si není jistý sám se sebou a má pochybnosti o tom co se rozhodl učinit (z článku v Midi Olympique). To ho samozřejmě limituje v jeho práci a navíc mu chybí dar, navázání vstřícné přátelské komunikace s tak specifickou komunitou jako jsou ragbisti.

Věřím, že si ze své činnosti pro naše ragby vezme poučení, protože právě neúspěchy vedou k sebereflexi a hledání lepších řešení pro dosažení úspěchů. Martin má vzhledem ke svému věku, celou trenérskou karieru před sebou, a pokud si správně vyhodnotí a utřídí své klady a zápory v jeho dosavadní činnosti, pak zajisté dosáhne lepších výsledků. Své znalosti může nyní plně uplatnit v některém RT mládeže, po případě při jeho znalosti cizích jazyků, také v zahraničí. K tomu mu přeji hodně úspěchů a síly se s tím úspěšně poprat.

 

Eduard Medák Krützner

 

Ragby CZ > Komentáře > Blog EK: Zamyšlení nad odchodem Martina Kafky z funkce Sportovního ředitele

právě se děje

soutěže

 



načítám...