Blog EK: Problémy současného českého ragby

27.11.2012 blog Eduarda Krütznera

Blog EK: Problémy současného českého ragby

Minulý týden jsem se vrátil z Francie, kde jsem se s pověření Komise mládeže, pokusil o obnovení dlouholeté (21 let účast na mezinárodním turnaji města Lyonu na bázi reciprocity), tolik úspěšné spolupráce s Comité Lyonnais a l´Ain. Mise byla úspěšná.

Na společné večeři a návštěvě nového sídla Comité, jsme se s prezidentem a sportovním ředitelem dohodli na tom, že o spolupráci je oboustranný zájem. Teď bude jen záležet na naši unii, jak se k této pro nás rozhodně výhodné nabídce postaví.

Comité nabízí veškerou metodickou pomoc, včetně účasti našich trenérů na pravidelných stážích, dále účast na kvalitních mládežnických turnajích, po případě možnost uspořádání stáží ve Francii. Mají také zájem, aby se jejich výběry mohly zúčastnit našich mezinárodních turnajů, po případě pořádání společných stáží.

Při této příležitosti jsem měl možnost dopodrobna poznat systém formování mládežnických výběrů, systematické sledování a testování talentů na pravidelných stážích, systém formování trenérů (pro hráče od U-7 do U-13 a od U-15 do U-19), neměnný dlouholetý sportovní kalendář, spolupráce trenérů s rozhodčími, pravidelné setkání zástupců klubů s vedením Comité atd.

Prostě fungující systém, postavený na odbornosti, vzájemné komunikaci a hlavně na pochopení základní filozofie ragby, že dobrých výsledků je možno dosáhnout jen tehdy, kdy jich budou chtít dosáhnout všichni zainteresování s maximálním nasazením a v přátelské ragbyové atmosféře.

Při této příležitosti jsem měl možnost se seznámit také s výhodami komunální politiky pro rozvoj sportu, kterou tolik postrádá český sport. V každém zastupitelstvu od nejmenší obce počínaje, až k velkým městům, je zvolen náměstek pro sport. Ten má na starosti rozvoj sportu, ale hlavně zajišťuje finanční prostředky na jeho činnost. Francie má vypracovaný systém, který zohledňuje jednak výkonnost, ale také úspěšnou práci s mládeží.

Největší výhodou tohoto systému je, že obec hradí veškeré náklady spojené s hřištěm, tělocvičnou i zázemím, to znamená, že kluby neplatí údržbu hřišť, teplou vodu a elektřinu. To by se našim klubům jinak dýchalo, mít takové výhody. Je zajímavé, že v našich podmínkách nemá žádná strana ve svých volebních programech, podporu sportu. Při tom sportovní obec má rozhodně přes milion členů a to už je velká síla.

Po příjezdu jsem si přečetl velmi kritický Blog Karla Ševčíka k situaci našeho mládežnického ragby. S jeho názory plně souhlasím, podobný kritický názor jsem také před časem odeslal, bohužel také bez jakékoli odezvy. Problém naši unie je v tom, že si z výše uvedeného systému řízení, mnoha léty úspěšně prováděného FFR, naše unie nic nepřevzala. Je samozřejmé, že se s FFR nemůžeme srovnávat, ale systematičnost a odbornost je základem úspěšné práce a to nám právě chybí. Za posledních 6. let se 5 x měnil systém soutěží, tím pádem pak chybí dlouhodobý Sportovní kalendář.

Jak mohou trenéři výhledově pracovat se svými svěřenci, když každý rok je čeká nějaká změna. Absolutně chybí pravidelná setkání zástupců klubů s vedením unie, léta nemáme semináře trenérů, na kterých jsme hodnotili úroveň soutěží, herního projevu, výkonnost mužstev a vždy se zde projednávala nominace do reprezentačních mužstev, jak pro muže, tak pro mládež. Pak by se nemohlo stát, že k zápasům ME je do Áčka nominováno 88 hráčů (z toho jich už řada nehraje) do U-20 – 61 hráčů a Realizační tým pro U-20 je ustanoven 2 měsíce před ME.

Chybí semináře trenérů s rozhodčími, před zahájením nové sezóny, tak jak je tomu ve všech vyspělých ragbyových zemích. Trenér reprezentace si naříká, že se dopouštíme příliš mnoha chyb, za které jsme trestáni. To je, ale obraz úrovně našich soutěží. Výklad pravidel není rozhodně jednotný, proto jsou právě pořádány společné semináře. O formování talentované mládeže se mluví léta, ale skutek utekl.

Nedivme se pak tomu, že ztrácíme tolik talentovaných hráčů ve věku od 15 do 19 let. Hráči necítí žádnou podporu pro jejich další sportovní karieru, úroveň soutěží je velmi nízká a současný svět jim nabízí spoustu dalších možností, které nebolí tolik jako vrcholové ragby.

Dalším velkým problémem našeho ragby je skutečnost, že nejsme schopni odborně vyhodnotit, analyzovat a hledat správná a reálná řešení naši činnosti. Zejména pak našich domácích soutěží, domácích akcí (jako Letní kemp mládeže, stáž FIRA-kadetů, ME U-20 atd.) a hlavně mezinárodních zápasů.

Pětkrát jsme měnili soutěže, nikde jsem se nedozvěděl, jaké jsou důvody pro změny. Dvakrát se konal Pohár, dvakrát s velkými problémy, které nebyly nikde analyzovány. Výkonnost naši seniorské reprezentace má neustále klesající úroveň. Ve zprávě z posledních dvou prohraných zápasů, se však dočteme, že hrajeme nejlepší ragby za posledních 5. let.

To je přesně odraz naši práce, namísto abychom hledali příčiny našich neúspěchů, podivujeme se nad tím, jak se naši soupeři v poslední době výkonnostně zlepšili, zatím co my stagnujeme. Nenalhávejme si a nehledejme výmluvy, oni se sice o něco zlepšili, viz Švédsko, ale my jsme se značně zhoršili a to je nesporný fakt. Ještě před nedávnem jsme hráli CNE 1A a dosahovali jsme dobrých výsledků (hráli jsme ho 6 let). Vždyť před 7 lety jsme byli v rankingu IRB 24 a dnes jsme na 47 místě, to je snad dostatečný argument. Výkonnost se vždy hodnotí podle výsledků a tak to činí i IRB ! Navíc se nám hráči, kteří hrají ve Francii, na zápasy ME, často omlouvají.

Důvod je jednoznačný, nemají zájem hrát za reprezentaci, když úroveň hry a výsledky jim nepřináší potřebnou motivaci reprezentovat naši zemi. Jsem si jist, že kdyby reprezentace nastupovala se všemi krajánky, nikdy bychom neprohráli tolik zápasů. Bez odborné analýzy každého zápasu, nemůžeme nikdy počítat s tím, že se naše výkonnost zlepší tak, abychom mohli úspěšně navázat na výkony naši reprezentace na začátku 21.století.

Při mé návštěvě Francie se mne kamarádi-ragbisté ptali co se to děje s našim ragby a dali mně přečíst Magazin – Midi Olympique z listopadu t.r.. Je zde zajímavý článek od dopisovatele pana Phillipa Kallenbrunna – Prague, rhapsodie bohemien. Dočteme se v něm o krásách Prahy, ale také o našem ragby.

O nedělním na turnaji U-13 v Říčanech a postřehy a vzpomínky našich dvou bývalých reprezentantů Jana Macháčka a Martina Kafky. Honza zejména vzpomíná na svojí kariéru ve francouzském špičkovém klubu ASM Clermontferrand a Martin jednak oznamuje, že končí ve funkci Sportovního ředitele z důvodů nemohoucnosti naši unie a dále rozebírá příčiny našich neúspěchů. Podle něj našemu ragby chybí jakýkoli kontakt se zahraničním ragby a příčinou našich neúspěchů je již výše zmíněná skutečnost, že naše ragby stagnuje a ostatní naši soupeři se zlepšují.

V posledním článku : Kde se nachází české ragby“ se píše, že tomu není tak dlouho kdy naše reprezentace úspěšně hrála s mužstvy jako Gruzie, Rusko a Rumunsko, tedy v ME A 1 a co se tedy stalo, že jsme o soutěž níž. Honza vidí příčinu v tom, že se málo trénuje. Martin vidí problém v tom, že nám nerostou talenty mezi 20-30 letitými.

Stěžuje si, že naši hráči, kteří hrají ve Francii v klubech jako Oyonnax Němeček a Rapant, Šustr v Aurillac a další, jsou často pod tlakem svých klubů a není dodržováno pravidlo IRB týkající se uvolňování reprezentantů pro mezistátní utkání. Tím pádem není možné hrát zápasy ve stejné sestavě.

Až doposud je možno tyto články brát jako dobrou propagaci našeho ragby v zahraničí, ale s nezodpovězenou otázkou opravdových příčin propadu naši výkonnosti v evropském ragby. Co mně však vadí je závěr článku kde se píše, že hlavní příčinou je to, že naše unie i její prezident Bruno Kudrna, bývalý amatér, jsou příliš konzervativní a nemají důvěru svěřit budoucnost českého ragby bývalým profesionálním hráčům. Zřejmě je v tom trochu závisti a to je velká škoda.

Se závěrem se rozhodně nemohu ztotožnit. Opravdu nevím co je k závidění na jejich činnosti, podle mne je problém v tom, že bývalí profesionální hráči, nejsou ochotni rozumně projednávat jejich náročné a často nerealizovatelné plány se zkušenými odborníky a zástupci klubů. Většina z navrhovaných změn nebyla nakonec nikdy realizována, protože chyběla konstruktivní diskuze s těmi, kteří rozhodně lépe znají situaci a možnosti naši unie i našich klubů.

Příkazy a nařízení nic nevyřeší, o tom jsme se již přesvědčili. Pokud budeme chtít, abychom se ze současné krize našeho ragby dostali, pak se musíme vrátit k tomu, že jak hráči profesionální, tak i ti ostatní amatéři, budou společně pracovat na reálných plánech jak našemu ragby opět vrátit to nejcennější – upřímné přátelské vztahy všech členů naši unie, které dokážou překonávat všechna úskalí současného světa.

 

V Letech dne 27.listopadu 2012 E.Krützner – st.

Ragby CZ > Komentáře > Blog EK: Problémy současného českého ragby

právě se děje

soutěže

 



načítám...