Blog EK: Hra útoku není tím čím dříve byla

11.2.2013 blog Eduarda Krütznera

Blog EK: Hra útoku není tím čím dříve byla

Na toto téma v současné době diskutují odborníci, trenéři i bývalí hráči ve Francii P.Villepreux J.Maso, F.Sangali, P. Esteve a další. Pro reálné srovnání ragby ještě nedávného s tím současným, zejména v závislosti na vývoji pravidel, použili velké výhody videa.

Hra francouzské reprezentace v prvních dvou kolech Poháru 6 zemí, jasně prokázala, že tento problém nejvíce zasáhl Francii, které se v minulosti pyšnila právě efektivní hrou útočné řady. Využil jsem tedy poznatků z této zajímavé debaty, abych vás s nimi seznámil.

Co není možné srovnávat je zajisté objem tréninkového procesu, který dnes hráčům diktují trenéři, s tím minulým. Specifická fyzická příprava zabírá dnes podstatnou část tréninku vrcholového hráče a je jasným ukazatelem současného vývoje.

To, že hráči jsou dnes k dispozici svým trenérům na plný úvazek, z nich dnes činí atlety úplně jiných dimenzí. Přemísťování a měnění pozic, jak v obraně, tak v útoku, se provádí daleko rychleji v celém prostoru hry. Velké fyzické nasazení, vystavuje těla hráčů stále  častějším tvrdým střetům.

To má bohužel za následek, že dochází častěji ke zraněním. Je jasné, že tento fyzický rozměr má také vliv na individuální taktické chování hráčů. Dnes dávají hráči přednost přímému kontaktu s protihráčem, při použití své fyzické síly. Bohužel se to týká hráčů na všech postech. V tom je právě zásadní rozdíl oproti dřívějšímu ragby, kdy se hráči snažili vyhnout soupeři a zachovat kontinuitu hry, včasnými a přesnými přihrávkami.

Z toho vyplývá, že současnou hru můžeme zlepšit a celkově modifikovat, lepším rozestavením (a přemísťováním) hráčů při všeobecném pohybu mužstva ve hře, jak v obraně, tak v útoku a hráče vést k větší všestrannosti.

Před rokem 1997, to není ještě tak dlouho, rojníci zajišťovali zisk míče ze standardních situací a měli za úkol podporovat ve všeobecném pohybu hráče, kteří měli míč a to dovolilo celé útočné řadě se rychle přemístit tak, aby využila celé šířky hřiště.

Tato hra měla své zákonitosti, které byly upřesněny daným postem. Ty byly jasně definovány a silně limitovány, taktickými i technickými prvky. Ragby rojníků nemělo nic společného s hrou útočníků a naopak.

Současné ragby má jiné atributy. Rozmístění mužstva se provádí v závislosti na tom, zda jsme blízko nebo dále od míče a ne v závislosti na postu. To znamená, že všeobecný pohyb mužstva se rozvijí na základě principu „být užitečný“ (na správném místě).

Logika velí těm hráčům, co jsou blízko hráče s míčem, dynamicky jej udržet a ti co jsou dále, se adaptovat tak, že se rozmístí laterálně a adekvátně do hloubky. Rojníci i útočníci, všechny posty smíchané, jsou postaveni před úkol jak správně vyhodnotit řadu různých situací, které jim nabízí hra.

To od nich vyžaduje zvládnout lépe taktické i technické prvky a zejména schopnost umět číst hru. Nabité zkušenosti pro řešení daných situací v plné rychlosti celým mužstvem, dovolí hráčům rychle reagovat a případně okamžitě transformovat hru na základě zjištěných poznatků.

Je dřívější hra útoku přežitkem? V určitých prvcích určitě, ale rozhodně ne celkově. Současné ragby prezentuje také charakteristické technicko-taktické prvky, které hráčům určují, jak a kdy mají použít hru rozvinutou (do šířky) a kdy prorážením, tak jako tomu bylo dříve.

Rozdíl je v tom, že dřívější ragby, které preferovalo hru rukama a tedy přihrávkami, hru prorážením přenechávalo rojníkům a hru rozvinutou útočníkům. Kolektivní hra mužstva se snažila najít změnou směru přihrávek i běhu, mezery v obraně soupeře, po případě individuální technikou (side-step atd.) v duelu jeden na jednoho, ji překonat. Dnešní hra je založena více na přímém fyzickém kontaktu, který často končí hrou na zemi (po složení) a následným ruckem.

Dřívější hra byla postavena více na rychlosti, individuální technice a chytrosti, dnes více na silovém pojetí. Bohužel umění překonat soupeře dobrou krokovou technikou, skoro vymizelo a tak dnešní útočníci často volí kontakt, a nebo pod tlakem, pozdní přihrávky, které nerespektují vztah časový a prostorový. To bývá také důvodem toho, že dnešní hra je při dobře organizované obraně často neúčelná.

Tento vývoj není třeba kritizovat, ale je nutno hledat a vytvářet technicko-taktické prvky, které ragby vrátí opět větší kreativitu, která hráčům umožní využít jejich individuálních předností k pohlednější a atraktivnější hře. Dnes je hra často postavena na tom jak soupeře udolat hrubou silou, většina pětek padá na vrub rojníků, kteří opakovanými rucky, či mauly, valí před sebou soupeře, který nemá praktické žádné možnosti, jak tomu zabránit.

Dnes není výjimkou opakovat 15 i vícekrát sekvence hry, hráči jsou fyzicky velmi odolní a dobře připravení, ale úroveň hry tím trpí. Hráči mají často zafixované stereotypy překonat obranu soupeře proražením a tím pádem někdy špatně vyhodnotí situace, kdy už se jim podařilo přečíslit obranu. Dnes není výjimkou, že mužstvo v utkání provede 100 až 150 skládek s 90% úspěšností.

Ta je ovšem dána právě tím, že hráči vyhledávají kontakt a tím obraně značně ulehčují její práci. Současná přední mužstva sice ovládají taktiku koncentrovat co největší počet hráčů, na jednu stranu hřiště a pak dlouhými přihrávkami, nebo taktickými kopy, přenést hru do volného prostoru a bodovat. Úspěšnost těchto akcí je však často negativně ovlivněna problémy s individuální technikou, či neadekvátním postavením hráčů, jak do hloubky, tak do šířky.

Dnes jsou hráči nesrovnatelně fyzicky zdatnější než jejich předchůdci, ale často na úkor individuální techniky a kreativity. Dnešní agresivní presingová hra, nutí hráče často řešit složité situace, taktickým kopem. Ve třech zápasech prvního kola „Poháru 6 zemí“ jsem si udělal analýzu tohoto herního prvku a mohu konstatovat, že úspěšnost nebyla ani 50%. Některé kopy nelze ani označit za taktické, ale za kopy z nouze.

Přitom tento velmi obtížný prvek individuální techniky, je ideální pro překonání dnešní velmi dobře organizované obrany, zejména po celé šíři hřiště. To samozřejmě vytváří volné prostory za prvním obranným valem, ale je jen málo špičkových hráčů, kteří dovedou rychle a správně vyhodnotit situaci a taktické kopy do nich přesně umístit. Některé ne právě povedené kopy, přímo volají po protiútoku, ale hráči jsou někdy až moc svázáni taktikou hry svého mužstva a nedovedou využít velké výhody dezorganizované obrany soupeře a míč opět kopou zpět do jejich rukou.

Pro naše amatérské ragby z toho vyplývá řada poznatků, jak zkvalitnit tréninkový proces našich mužstev ve všech kategoriích. Začnu u mládeže, pokud chceme hráče naučit, aby dovedli překonat soupeře svoji chytrostí, rychlostí a individuální technikou, pak jak v přípravě, tak v zápasech musejí mít dostatečný prostor k tomu, aby nedocházelo k neustálým kontaktům a skrumážím (rozměry hřiště).

Již od těch nejmenších nacvičovat základní prvky ragby, tj. přesné přihrávky, skládání oběma rukama od pasu dolu (až do kategorie U-15), základy techniky kopů. Názor, že se nemá kopat u těch nejmenších, nemá opodstatnění. Tak jako se ti nejmenší musí naučit přihrávat, skládat, tak také kopat.

Je jen třeba upravit pravidla kde a jak. (Pravidla pro mládež od U-7 až do U-15, včetně rozměrů hřiště, jsem zpracoval podle zahraničních materiálů a jsou k dispozici v Komisi mládeže). Všechny tyto prvky je nutno neustále zlepšovat a zdokonalovat v průběhu formování hráče až do kategorie mužů.

Protože chceme, aby hráči byli dobře připraveni pro moderní ragby, které vyžaduje všestrannost, doporučuje se v mládežnických kategoriích hráče točit na všech postech (aspoň do U-15, od U-17 už se snažíme pro hráče najít ten nejvhodnější post). Do tréninkového procesu neustále zařazovat situace jeden na jednoho, dva na jednoho atd.

Zvládnutí správného řešení těchto herních situací je základem úspěšné kariery každého hráče. Proto je v přípravě nutné dovést tyto prvky až k dokonalosti, trenéři musí hráče neustále opravovat a vysvětlovat chyby, kterých se hráči dopouštějí.

Při tomto nácviku se hráči jednak naučí číst hru, ale hlavně správnou krokovou techniku, včasnost a přesnost přihrávky, adekvátní rychlost a hloubku postavení, tedy prvky, které jim umožní překonat soupeře. Tyto prvky je možno úspěšně rozvíjet v VII ragby a proto doporučuji, aby byly pořádány mládežnické turnaje VII už od U-15, ale během celé sezóny a ne až po jejím skončení.

Základním prvkem moderního ragby je systém „Všeobecného pohybu hráče ve hře“, o kterém jsem se zmínil výše. Tento systém, který je založen na správném a kolektivním řešení situací jak v obraně, tak v útoku principem „být užitečný“ (znát svou roli v momentální situaci, nosič míče, podpora, atd.) by se měl stát nosným programem přípravy jak mládežnických mužstev (od určitého věku cca U-15) až po seniory.

Protože v našich amatérských podmínkách se nemůžeme srovnávat s profesionály, zejména po fyzické stránce, tak je třeba zaměřit přípravu našich hráčů na to, aby nekopírovali hru předních mužstev, která je dnes založena na tvrdém, agresivním a neustálém fyzickém kontaktu se soupeřem. (v našich podmínkách by v 10 sekvenci hry již hráči chyběli, nebo by neměli dostatek sil mít míč pod kontrolou).

Naše hra by měla být zaměřena na větší dynamice, umění najít v obraně soupeře slabiny (naše obrany nejsou přece jenom tak dobře organizované jako u profiků), pokud možno vyhýbat se kontaktu, se správnou a účinnou podporou hráče s míčem, úsilí zůstat na nohou, dobře organizovanými mauly, kvalitních standardkách, ale hlavně na správném čtení a vyhodnocení herních situací, celým mužstvem a následného úspěšného kolektivního řešení.

Vím, že se to lehko napíše, ale daleko hůře provádí v praxi. Pokud chceme stačit rychlému světovému vývoji, pak je pro naše přední mužstva bezpodmínečnou podmínkou, aby trénovaly aspoň 3 x týdně po celý rok a přípravu si zpestřovali buď doplňkovými sporty, nebo individuálním tréninkem.

 

E.Krützner - Medák

 

 

Ragby CZ > Komentáře > Blog EK: Hra útoku není tím čím dříve byla

právě se děje

soutěže

 



načítám...